Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Toda Job je odgovoril in rekel:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
»Oh, da bi bila moja žalost temeljito stehtana in moja katastrofa skupaj položena na tehtnico!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Kajti sedaj bi bila ta težja kakor morski pesek. Zato so moje besede požrte.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Kajti puščice Vsemogočnega so znotraj mene, njihov strup vpija mojega duha. Strahote od Boga se postrojujejo zoper mene.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Mar divji osel riga, kadar jé travo? Mar muka vol nad svojo krmo?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Mar se lahko to, kar je neokusno, jé brez soli? Ali je sploh kaj okusa v jajčnem beljaku?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Stvari, ki se jih moja duša ni hotela dotikati, so kakor moja hrana žalosti.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Oh, da bi lahko imel svojo zahtevo in da bi mi Bog zagotovil stvar, po kateri hrepenim!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
Celo da bi to ugajalo Bogu, da me uniči, da bi popustil svojo roko in me odrezal!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Potem bi vendar imel tolažbo; da, otrdil bi se v bridkosti. Naj mi ne prizanese, kajti nisem prikrival besed Svetega.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Kaj je moja moč, da bi upal? Kaj je moj konec, da bi podaljšal svoje življenje?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Mar je moja moč moč kamnov? Ali je moje meso iz brona?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Mar ni moja pomoč v meni? In ali je modrost popolnoma pregnana od mene?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
Tistemu, ki peša, naj bi bilo izkazano usmiljenje od njegovega prijatelja, toda on zapušča strah Vsemogočnega.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Moji bratje so varljivo postopali kakor potok in kakor tok potokov so prešli,
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
ki so potemneli zaradi razloga ledu in na katerih je skrit sneg.
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
Kadar se ogrejejo, izginejo. Ko je vroče, so použiti iz svojega kraja.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Steze njihove poti so obrnjene stran; gredo v nič in izginejo.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Krdela iz Temá so gledala, skupine iz Sabe so čakale nanje.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
Zbegani so bili, ker so upali. Prišli so tja in bili osramočeni.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
Kajti sedaj ste nič, vidite moje zavračanje in ste prestrašeni.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Mar sem rekel: ›Prinesite k meni?‹ ali ›Dajte mi nagrado iz svojega imetja?‹
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
ali: ›Osvobodite me pred sovražnikovo roko?‹ ali ›Odkupite med pred roko mogočnega?‹
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Účite me in držal bom svoj jezik in dajte mi razumeti, kje sem se motil.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Kako prepričljive so prave besede! Toda kaj vaše razpravljanje ošteva?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Mar si domišljate, da grajate besede in govore tistega, ki je obupan, ki so kakor veter?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Da, vi nadvladate osirotelega in kopljete jamo za svojega prijatelja.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Zdaj torej bodite zadovoljni. Poglejte name, kajti to vam je očitno, če lažem.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Vrnite se, prosim vas, naj to ne bo krivičnost. Da, ponovno se vrnite, moja pravičnost je v tem.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Mar je na mojem jeziku krivičnost? Ne more moj okus razločevati sprevrženih stvari?
