Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
A Jov odgovori i reèe:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
O da bi se dobro izmjerili jadi moji, i zajedno se nevolja moja metnula na mjerila!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Pretegla bi pijesak morski; zato mi i rijeèi nedostaje.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Jer su strijele svemoguæega u meni, otrov njihov ispija mi duh, strahote Božije udaraju na me.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Rièe li divlji magarac kod trave? muèe li vo kod piæe svoje?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Jede li se bljutavo bez soli? ima li slasti u biocu od jajca?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Èega se duša moja nije htjela dotaknuti, to mi je jelo u nevolji.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
O da bi mi se ispunila molba, i da bi mi Bog dao što èekam!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
I da bi Bog htio satrti me, da bi mahnuo rukom svojom, i istrijebio me!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Jer mi je još utjeha, ako i gorim od bola niti me žali, što nijesam tajio rijeèi svetoga.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Kaka je sila moja da bih pretrpio? kakav li je kraj moj da bih produljio život svoj?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Je li sila moja kamena sila? je li tijelo moje od mjedi?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Ima li još pomoæi u mene? i nije li daleko od mene što bi me pridržalo?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
Nesretnomu treba milost prijatelja njegova, ali je on ostavio strah svemoguæega.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Braæa moja iznevjeriše kao potok, kao bujni potoci proðoše,
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
Koji su mutni od leda, u kojima se sakriva snijeg;
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
Kad se otkrave, oteku; kad se zagriju, nestane ih s mjesta njihovijeh.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Tamo amo svræu od putova svojih, idu u ništa i gube se.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Putnici iz Teme pogledahu, koji iðahu u Sevu uzdahu se u njih;
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
Ali se postidješe što se pouzdaše u njih, došavši do njih osramotiše se.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
Tako i vi postaste ništa; vidjeste pogibao moju, i strah vas je.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Eda li sam vam rekao: dajte mi, ili od blaga svojega poklonite mi;
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
Ili izbavite me iz ruke neprijateljeve, i iz ruke nasilnièke iskupite me?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Pouèite me, i ja æu muèati; i u èemu sam pogriješio, obavijestite me.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Kako su jake rijeèi istinite! Ali šta æe ukor vaš?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Mislite li da æe rijeèi ukoriti, i da je govor èovjeka bez nadanja vjetar?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
I na sirotu napadate, i kopate jamu prijatelju svojemu.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Zato sada pogledajte me, i vidite lažem li pred vama.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Pregledajte; da ne bude nepravde; pregledajte, ja sam prav u tom.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Ima li nepravde na jeziku mojem? ne razbira li grlo moje zla?
