Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Então Job respondeu, e disse:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
Oh se a minha mágoa retamente se pesasse, e a minha miséria juntamente se alçasse numa balança!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Porque na verdade mais pesada seria, do que a areia dos mares: por isso é que as minhas palavras se me afogam.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Porque as flechas do Todo-poderoso estão em mim, cujo ardente veneno me chupa o espírito: os terrores de Deus se armam contra mim.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Porventura zurrará o jumento montez junto à relva? ou berrará o boi junto ao seu pasto?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Ou comer-se-á sem sal o que é insípido? ou haverá gosto na clara do ovo?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
A minha alma recusa toca-lo, pois é como a minha comida fastienta.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Quem dera que se cumprisse o meu desejo, e que Deus me desse o que espero!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
E que Deus quizesse quebrantar-me, e soltasse a sua mão, e me acabasse!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Isto ainda seria a minha consolação, e me refrigeraria no meu tormento, não me perdoando ele; porque não ocultei as palavras do santo.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Qual é a minha força, para que eu espere? ou qual é o meu fim, para que prolongue a minha vida?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
É porventura a minha força a força de pedra? Ou é de cobre a minha carne?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Ou não está em mim a minha ajuda? ou desamparou-me a verdadeira sabedoria?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
Ao que está aflito devia o amigo mostrar compaixão, ainda ao que deixasse o temor do Todo-poderoso.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Meus irmãos aleivosamente me falaram, como um ribeiro, como a torrente dos ribeiros que passam.
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
Que estão encobertos com a geada, e neles se esconde a neve.
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
No tempo em que se derretem com o calor se desfazem, e em se aquentando, desaparecem do seu lugar.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Desviam-se as veredas dos seus caminhos: sobem ao vácuo, e perecem.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Os caminhantes de Tema os veem; os passageiros de Sheba olham para eles.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
Foram envergonhados, por terem confiado e, chegando ali, se confundem.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
Agora sois semelhantes a eles: vistes o terror, e temestes.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Disse-vos eu: dai-me ou oferecei-me da vossa fazenda presentes?
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
Ou livrai-me das mãos do opressor? ou redemi-me das mãos dos tiranos?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Ensinai-me, e eu me calarei: e dai-me a entender em que errei.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Oh! quão fortes são as palavras da boa razão! mas que é o que argui a vossa arguição?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Porventura buscareis palavras para me repreenderdes, visto que as razões do desesperado estão como vento?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Mas antes lançais sortes sobre o órfão; e cavais uma cova para o vosso amigo.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Agora pois, se sois servidos, virai-vos para mim; e vede se minto em vossa presença.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Voltai pois, não haja iniquidade: tornai-vos, digo, que ainda a minha justiça aparecerá nisso.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Há porventura iniquidade na minha língua? Ou não poderia o meu paladar dar a entender as minhas misérias?
