Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Nanoiñe amy zao t’Iobe:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
Ee te linanja o ha’emberakoo, vaho natrao-fipoke am-balantsy ao o ha’ampohekoo!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Fa ho nandikoatse ty lanja’ ze kila faseñe an-driak’ ao: Aa le nitsoretoke t’ie nivolañe.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Fa amako ao o ana-pale’ i El-Sadaio; inome’ ty troko ty vore’e; miatreatre ahiko o harevendreveñan’ Añahareo.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Mitreñe hao ty borìke ly t’ie amañ’ahetse, ke mirohake hao ty añombe ambone’ i hane’ey?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Ho kamaeñe tsy aman-tsira hao t’ie nàmoñe? mafiry hao ty tapotin’atoly?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Ifoneñan-troko ty hitsopeke; hoe lintseñe t’ie siloke.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Ehe te niazoko i halalikoy; te hatolon’Añahare i salalaekoy,
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
ee te ho non’ Añahare ty handemok’ ahiko, te ho hahà’e ty fità’e hañitoa’e ahy!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Zao ty ho nañohò ahiko; hahavontitirako tsy aman-tretrè ty fanaintaiñañe; te tsy niliereko ty nafè’ i Masiñey.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Aia ty haozarako te hitamà? Inoñe ty ho figadoñako, t’ie hahaliñe?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Haozaram-bato hao ty hafatrarako? Torisike hao ty sandriko?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Hera tsy amako ty fañimbàñe ahiko, ke nasiotse amako ty famotsorañe?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
Mañeva ho ferenaiñan-drañe’e ty mpisotry, ndra te napo’e ty fañeveñañe amy El-Sadai.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Manao hakalitahan-torahañe amako o rañekoo, hoe saka misorotombake vaho mimosaoñe,
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
ie angonkòña’ i ranon-kavandray, naho am-pietaham-panala.
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
Ie matrovoke le mianjiñe, ie faosa vaho mimiañe an-toe’e.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Miolakolak’ am-pañaveloañe iereo, mb’an-kakoahañe mb’eo vaho mimeatse.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Nipaia’ o mpivovotse boak’ i Temào, nitamà’ o mpitavea’ i Sebào.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
Nilonjetse t’ie nahatoky; nitangòke te nipok’eo.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
Toe manahake Izay nahareo henaneo; oni’ areo ty hekoheko le miriatsandriñe.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Nanao ty hoe vi’raho? Añendeso, ndra, Itambezo am-bokàñe amo vara’ areoo
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
Ehe, ampipolitiro am-pitàn-drafelahy, ke: Jebaño am-pità’ o fanalolahio ty fiaiko?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Anaro iraho, le hitsiñe; atoro ahy ty nandilarako.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Toe mahasibeke ty saontsy to! Fe inoñe ty ho toiñe’ ty fifanoitoi’areo?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Ke te o reha’oo ro vente’e vaho tioke avao ty lañonam-pamoe’ piaiñe?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Eka, ndra iambotraha’ areo ty bode-rae vaho haletake ty rañetse.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Ehe henteo henaneo, hera mpandañitse añ’atrefa’ areo iraho.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Mibalintoàña, le ko mandilatse; Eka mifosera, fa vantañe o ahikoo.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Manan-tahy hao ty lelako? Tsy apota’ ty lañilañiko hao ty hankàñe?
