Jób 6

1 Odpovídaje pak Job, řekl:

Dia namaly Joba ka nanao hoe:

2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

Enga anie ka holanjaina tokoa ny fahasosorako, ka hampifandaniaina amin’ ny mizana izy sy ny fahoriako!

3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.

Fa ankehitriny mavesatra noho ny fasika any an-dranomasina ny fahoriako, koa dia nirediredy aho.

4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

Fa ny zana-tsipiky ny Tsitoha mitsatoka amiko, ka mifoka ny poizina avy aminy ny fanahiko; Ary ny fampitahorana Andriamanitra milahatra hamely ahy.

5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?

Maneno va ny boriki-dia, raha eo amin’ ny vilona? Na mimàmà va ny omby, raha eo amin’ ny fihinany?

6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?

Azo hanina va ny matsatso, raha tsy asian-tsira? Na mba misy tsirony va ny tafotsin’ atody?

7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

Ny zavatra izay nolaviko tsy hotendrena, dia ireny no tsy maintsy haniko, na dia maharikoriko ahy aza.

8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

Enga anie ka ho azoko izay angatahiko, ary homen’ Andriamanitra ahy anie izay iriko!

9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

Ka ho sitrak’ Andriamanitra anie ny hanorotoro ahy! Eny, halefany anie ny tànany ka hahamaito ny aiko,

10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.

Dia hahita fiononana amin’ izany aho ka hiravoravo na dia amin’ ny fangirifiriana tsy mifaditrovana aza, satria tsy nandà ny tenin’ ny Iray Masìna aho.

11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

Inona moa ny heriko, no hanantena aho? Ary hanao ahoana moa ny farako, no hanindry fo aho?

12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

Herim-bato va ny heriko? Na varahina va ny nofoko?

13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

Tsy efa foana va ny hery ho entiko mamonjy tena, ary tsy efa nakifika hiala amiko va ny faharetana?

14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

Izay efa mivarahontsana dia tokony hiantran’ ny sakaizany. Fandrao mahafoy ny fahatahorana ny Tsitoha izy.

15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

Ny rahalahiko mampihambo manana ahy tahaka ny ranotrambo, dia tahaka ny mason-drano any an-dohasahan-driaka, izay malaky ritra,

16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

Izay mainty azon’ ny ranomandry Sady iafenan’ ny oram-panala;

17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

Fa raha taninin’ ny hainandro izy, dia levona; raha maina ny andro, dia ritra eo amin’ ny fitoerany izy;

18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

Mivilivily no fandehany tankina izy ka levona.

19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

Ny antokon’ i Tema mitazana, ny andian’ i Sheba manantena azy;

20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

Very hevitra ireo, satria samy nanampo; tonga teo izy, kanjo nangaihay.

21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.

Fa ankehitriny efa tsinontsinona ianareo; Nahita ny fahoriana ianareo ka raiki-tahotra.

22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?

Moa aho va efa nanao hoe: Omeo aho, ka mahafoiza zavatra ho ahy amin’ ny fanananareo,

23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?

Ary vonjeo amin’ ny tanan’ ny fahavalo aho, ka afaho amin’ ny tanan’ ny mpitohatoha?

24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

Mampianara ahy, dia hangina aho; Ary ampahafantaro izay nahadisoako aho.

25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?

Endrey ny herin’ ny teny marina! Fa mba mahavoa inona kosa moa ny anatra ataonareo?

26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

Ny amin’ ny teniko ihany va no ananaranareo ahy? Fa ho amin’ ny rivotra ny tenin’ ny olona mamoy fo.

27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.

Eny, fa na dia ny kamboty aza dia ataonareo loka, ary ny sakaizanareo dia ataonareo varotra.

28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

Fa ankehitriny, masìna ianareo, mba atreho kely aho, dia ho hitanareo fa tsy handainga tsy akory aho.

29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.

Masìna ianareo, diniho indray aho, ary aoka tsy hisy fitsarana tsy marina; eny, diniho indray aho, fa mbola ao ihany ny fahamarinako.

30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?

Moa misy heloka va eo amin’ ny lelako?