Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Da antwortete Hiob und sprach:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
O daß mein Unmut und mein Unglück gegeneinander abgewogen und zugleich auf eine Waage gelegt würden!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Denn nun ist es schwerer als Meeressand; darum sind meine Reden so verwirrt.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Denn die Pfeile des Allmächtigen stecken in mir, mein Geist saugt ihr Gift; die Schrecken Gottes bestürmen mich.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Schreit auch ein Wildesel beim Gras, brüllt auch ein Ochse, wenn er Futter hat?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Kann man auch Fades essen ohne Salz, findet man am Eiweiß irgendwelchen Geschmack?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Was meine Seele zu berühren verschmähte, das ist jetzt mein täglich Brot!
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
O daß doch käme, was ich wünsche, und Gott meine Hoffnung erfüllte:
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
daß es doch Gott gefiele, mich zu zermalmen, seine Hand auszustrecken und mich abzuschneiden!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
So bliebe mir noch der Trost (worüber ich frohlocken würde im schonungslosen Schmerz), daß ich von den Worten des Heiligen nicht abgefallen bin!
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Wie groß ist denn meine Kraft, daß ich noch ausharren, und wann kommt mein Ende, daß meine Seele sich gedulden soll?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Ist mir denn der Steine Kraft gegeben, ist dies mein Fleisch etwa von Erz?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Bin ich denn nicht hilflos und des Heils beraubt?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
Dem Verzagten soll sein Freund Mitleid erzeigen, selbst wenn er von der Furcht des Allmächtigen lassen sollte.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Meine Brüder trügen wie ein Wildbach, wie das Bett der Wildbäche, die überlaufen,
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
welche trübe werden vom Eis, wenn der Schnee sich darin birgt,
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
die aber versiegen zur Zeit der Sommerglut und von ihrem Ort verschwinden, wenn es heiß wird.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Es biegen ab von ihrem Wege die Karawanen, ziehen in die Wüste und verirren sich;
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
es schauen sie die Karawanen Themas, die Reisegesellschaften Sebas hoffen auf sie.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
Aber sie werden in ihrer Hoffnung zuschanden; wenn sie dorthin kommen, sind sie enttäuscht.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
So seid auch ihr mir jetzt geworden; ihr schauet Schreckliches und fürchtet euch davor!
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Habe ich gesagt: «Gebet mir etwas!» oder «Bringt mir etwas von eurem Vermögen her;
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
rettet mich aus der Hand des Feindes und erlöset mich von des Tyrannen Hand?»
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Belehret mich, so will ich schweigen,
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
weiset mir nach, wo ich gefehlt! O wie eindringlich sind die Reden der Wahrheit! Aber was bringen eure Zurechtweisungen zu-recht?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Gedenket ihr Worte zu bekritteln und haltet die Reden eines Verzweifelten für Wind?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Ja, ihr werfet das Los über eine Waise und verhandelt euren Freund!
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Und nun seid doch so gefällig und schaut mich an, ob ich euch ins Angesicht lügen werde!
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Kehret um, tut nicht Unrecht! Ja, kehret um! noch bin ich im Recht!
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Ist denn Unrecht auf meiner Zunge, oder unterscheidet mein Gaumen nicht, was verderblich ist?
