Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Hiob antwortete und sprach:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
Wenn man meinen Jammer wöge und mein Leiden zusammen in eine Waage legte,
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
so würde es schwerer sein denn Sand am Meer; darum ist's umsonst, was ich rede.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Denn die Pfeile des Allmächtigen stecken in mir, derselben Grimm säuft aus meinen Geist, und die Schrecknisse Gottes sind auf mich gerichtet.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Das Wild schreiet nicht, wenn es Gras hat; der Ochse blöket nicht, wenn er sein Futter hat.
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Kann man auch essen, das ungesalzen ist? Oder wer mag kosten das Weiße um den Dotter?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Was meiner Seele widerte anzurühren, das ist meine Speise vor Schmerzen.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
O daß meine Bitte geschähe, und Gott gäbe mir, wes ich hoffe!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
Daß Gott anfinge und zerschlüge mich und ließe seine Hand gehen und zerscheiterte mich!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
So hätte ich noch Trost und wollte bitten in meiner Krankheit, daß er nur nicht schonete. Habe ich doch nicht verleugnet die Rede des Heiligen.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Was ist meine Kraft, daß ich möge beharren? und welch ist mein Ende, daß meine Seele geduldig sollte sein?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Ist doch meine Kraft nicht steinern, so ist mein Fleisch nicht ehern.
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Habe ich doch nirgend keine Hilfe, und mein Vermögen ist weg.
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
Wer Barmherzigkeit seinem Nächsten weigert, der verlässet des Allmächtigen Furcht.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Meine Brüder gehen verächtlich vor mir über, wie ein Bach, wie die Wasserströme vorüberfließen.
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
Doch, welche sich vor dem Reif scheuen, über die wird der Schnee fallen.
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
Zur Zeit, wenn sie die Hitze drücken wird, werden sie verschmachten, und wenn es heiß wird, werden sie vergehen von ihrer Stätte.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Ihr Weg gehet beiseit aus; sie treten auf das Ungebahnte und werden umkommen.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Sie sehen auf die Wege Themas; auf die Pfade Reicharabias warten sie.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
Aber sie werden zuschanden werden, wenn's am sichersten ist, und sich schämen müssen, wenn sie dahin kommen.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
Denn ihr seid nun zu mir kommen; und weil ihr Jammer sehet, fürchtet ihr euch.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Habe ich auch gesagt: Bringet her und von eurem Vermögen schenket mir
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
und errettet mich aus der Hand des Feindes und erlöset mich von der Hand der Tyrannen?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Lehret mich, ich will schweigen; und was ich nicht weiß, das unterweiset mich.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Warum tadelt ihr die rechte Rede? Wer ist unter euch, der sie strafen könnte?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Ihr erdenket Worte, daß ihr nur strafet, und daß ihr nur paustet Worte, die mich verzagt machen sollen.
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Ihr fallet über einen armen Waisen und grabet eurem Nächsten Gruben.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Doch weil ihr habt angehoben, sehet auf mich, ob ich vor euch mit Lügen bestehen werde.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Antwortet, was recht ist; meine Antwort wird noch recht bleiben.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Was gilt's, ob meine Zunge unrecht habe und mein Mund Böses vorgebe?
