Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Job reprit la parole et dit:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
Ah! Si seulement on pesait mon chagrin, en mettant en même temps mon malheur dans la balance!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Assurément, ils seraient plus lourds que le sable des mers; voilà pourquoi mes paroles sont pleines de trouble.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
C’Est que les flèches du Tout-Puissant m’ont transpercé, mon âme en a bu le venin. Les terreurs de Dieu sont rangées en bataille contre moi.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Est-ce que l’âne sauvage se met à braire en présence de l’herbe? Le bœuf mugit-il devant sa pitance?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Peut-on manger un mets insipide sans y mettre du sel? Trouve-t-on quelque saveur au blanc de l’œuf?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Mon âme refuse d’y goûter; c’est pour moi comme une répugnante nourriture.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Ah! Qui me donnera que ma demande soit agréée et môn espoir réalisé par Dieu?
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
Oui, que Dieu consente à me broyer, qu’il brandisse la main et me mette en pièces!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Il me resterait du moins cette consolation qui me ferait sauter de joie au fort de souffrances sans rémission de n’avoir pas renié les paroles du Très-Haut.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Quelle est donc ma force pour que je reste dans l’attente? Quelle doit être ma fin pour que je prenne patience?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Ma force est-elle la force des pierres? Ma chair est-elle d’airain?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
N’Est-il pas vrai que je suis privé de tout secours, et que tout espoir de salut m’est arraché?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
A celui qui se consume de chagrin devrait aller la sympathie de ses amis, eût-il même renoncé à la crainte de Dieu.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Mes amis, à moi, se montrent perfides comme un torrent, comme des cours d’eau pleins à déborder,
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
qui deviennent troubles par l’affluence des glaçons et grossissent par la fonte des neiges:
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
viennent les chaleurs, ils se réduisent à rien; quand le soleil brûle, ils s’évanouissent sur place.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
A cause d’eux, les caravanes se détournent de leur route, s’enfoncent dans le désert et y périssent.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Les caravanes de Têma les cherchent du regard, les convois de Saba y mettent leur espoir.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
Mais ils sont déçus dans leur confiance; arrivés sur les lieux, ils sont pleins de confusion.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
Certes, c’est là ce que vous êtes devenus pour votre ami: à la vue de ma ruine, vous avez eu peur.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Vous ai-je donc dit: "Donnez-moi! Avec un peu de votre bien, gagnez quelqu’un en ma faveur;
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
et délivrez-moi de la main du persécuteur; du pouvoir des tyrans affranchissez-moi!"
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Instruisez-moi, et je garderai le silence; expliquez-moi en quoi j’ai erré.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Qu’elles sont pénétrantes les paroles de la vérité! Mais que prouvent vos arguments à vous?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Prétendez-vous critiquer des mots? Mais dans l’air se dissipent les discours d’un désespéré!
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
L’Orphelin lui-même, vous seriez capables de le prendre comme enjeu, comme vous trafiqueriez de votre ami.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Maintenant donc, daignez vous tourner vers moi: je ne saurais vous mentir en face.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Oui, revenez de grâce, que l’injustice ne s’accomplisse pas; encore une fois, revenez, mon innocence sera manifeste.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Y a-t-il quelque iniquité sur mes lèvres? Mon palais ne sait-il pas discerner ce qui est mal?
