Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Et Job répondit et dit:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
Oh! si mon chagrin était bien pesé, et si on mettait toute ma calamité dans la balance!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Car maintenant elle pèserait plus que le sable des mers; c’est pourquoi mes paroles sont outrées;
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Car les flèches du Tout-puissant sont en moi, leur venin boit mon esprit; les frayeurs de Dieu se rangent en bataille contre moi.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
L’âne sauvage brait-il auprès de l’herbe? Le bœuf mugit-il auprès de son fourrage?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Ce qui est insipide, le mange-t-on sans sel? Y a-t-il de la saveur dans le blanc d’un œuf?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Ce que mon âme refusait de toucher est comme ma dégoûtante nourriture.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Oh! si ma demande s’accomplissait, et si Dieu m’accordait mon désir,
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
S’il plaisait à Dieu de m’écraser, de lâcher sa main et de me retrancher!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Alors il y aurait encore pour moi une consolation, et, dans la douleur qui ne m’épargne pas, je me réjouirais de ce que je n’ai pas renié les paroles du Saint.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Quelle est ma force pour que j’attende, et quelle est ma fin pour que je patiente?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Ma force est-elle la force des pierres? Ma chair est-elle d’airain?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
N’est-ce pas qu’il n’y a point de secours en moi, et que toute capacité est chassée loin de moi?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
À celui qui est défaillant est due la miséricorde de la part de son ami, sinon il abandonnera la crainte du Tout-puissant.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Mes frères m’ont trahi comme un torrent, comme le lit des torrents qui passent,
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
Qui sont troubles à cause des glaces, dans lesquels la neige se cache;
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
Au temps où ils se resserrent ils tarissent, quand la chaleur les frappe ils disparaissent de leur lieu:
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Ils serpentent dans les sentiers de leur cours, ils s’en vont dans le désert, et périssent.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Les caravanes de Théma les cherchaient du regard, les voyageurs de Sheba s’attendaient à eux;
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
Ils ont été honteux de leur confiance; ils sont venus là, et ont été confondus.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
De même maintenant vous n’êtes rien; vous avez vu un objet de terreur, et vous vous êtes effrayés.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Ai-je dit: Donnez-moi, et de votre richesse faites-moi des présents,
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
Et délivrez-moi de la main de l’oppresseur, et rachetez-moi de la main des terribles?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Enseignez-moi, et je me tairai; et faites-moi comprendre en quoi je me trompe.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Combien sont puissantes les paroles justes! Mais la censure de votre part que reprend-elle?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Songez-vous à censurer des discours? Mais les paroles d’un désespéré ne sont faites que pour le vent.
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Certes, vous tombez sur l’orphelin, et vous creusez [une fosse] pour votre ami.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Et maintenant, si vous voulez, regardez-moi; vous mentirais-je donc en face?
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Revenez, je vous prie; qu’il n’y ait pas d’injustice; oui, revenez encore: ma justice sera là.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Y a-t-il de l’iniquité en ma langue? Mon palais ne discernerait-il pas la méchanceté?
