Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Alors Job prit la parole et dit:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
Oh! S’il était possible de peser mon affliction, et de mettre toutes ensemble mes calamités dans la balance!...
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Elles seraient plus pesantes que le sable de la mer: voilà pourquoi mes paroles vont jusqu’à la folie.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Car les flèches du Tout-Puissant me transpercent, et mon âme en boit le venin; les terreurs de Dieu sont rangées en bataille contre moi.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Est-ce que l’onagre rugit auprès de l’herbe tendre? Est-ce que le bœuf mugit devant sa pâture?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Comment se nourrir d’un mets fade et sans sel, ou bien trouver du goût au jus d’une herbe insipide?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Ce que mon âme se refuse à toucher, c’est là mon pain, tout couvert de souillures.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Qui me donnera que mon vœu s’accomplisse, et que Dieu réalise mon attente!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
Que Dieu daigne me briser, qu’il laisse aller sa main et qu’il tranche mes jours!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Et qu’il me reste du moins cette consolation, que j’en tressaille dans les maux dont il m’accable: de n’avoir jamais transgressé les commandements du Saint!
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Quelle est ma force, pour que j’attende? Quelle est la durée de mes jours, pour que j’aie patience?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Ma force est-elle la force des pierres, et ma chair est-elle d’airain?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Ne suis-je pas dénué de tout secours, et tout espoir de salut ne m’est-il pas enlevé?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
Le malheureux a droit à la pitié de son ami, eût-il même abandonné la crainte du Tout-Puissant.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Mes frères ont été perfides comme le torrent, comme l’eau des torrents qui s’écoulent.
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
Les glaçons en troublent le cours, la neige disparaît dans leurs flots.
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
Au temps de la sécheresse, ils s’évanouissent; aux premières chaleurs, leur lit est desséché.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Dans des sentiers divers leurs eaux se perdent, elles s’évaporent dans les airs, et ils tarissent.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Les caravanes de Théma comptaient sur eux; les voyageurs de Saba espéraient en eux;
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
ils sont frustrés dans leur attente; arrivés sur leurs bords, ils restent confondus.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
Ainsi vous me manquez à cette heure; à la vue de l’infortune, vous fuyez épouvantés.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Vous ai-je dit: « Donnez-moi quelque chose, faites-moi part de vos biens,
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
délivrez-moi de la main de l’ennemi, arrachez-moi de la main des brigands? »
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Instruisez-moi, et je vous écouterai en silence; faites-moi voir en quoi j’ai failli.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Qu’elles ont de force les paroles équitables! Mais sur quoi tombe votre blâme?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Voulez-vous donc censurer des mots? Les discours échappés au désespoir sont la proie du vent.
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Ah! Vous jetez le filet sur un orphelin, vous creusez un piège à votre ami!
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Maintenant, daignez vous retourner vers moi, et vous verrez si je vous mens en face.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Revenez, ne soyez pas injustes; revenez, et mon innocence apparaîtra.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Y a-t-il de l’iniquité sur ma langue, ou bien mon palais ne sait-il pas discerner le mal?
