Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Job vastasi ja sanoi:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
"Oi, jospa minun suruni punnittaisiin ja kova onneni pantaisiin sen kanssa vaakaan!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Sillä se on nyt raskaampi kuin meren hiekka; sentähden menevät sanani harhaan.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Sillä Kaikkivaltiaan nuolet ovat sattuneet minuun; minun henkeni juo niiden myrkkyä. Jumalan kauhut ahdistavat minua.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Huutaako villiaasi vihannassa ruohikossa, ammuuko härkä rehuviljansa ääressä?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Käykö äitelää syöminen ilman suolaa, tahi onko makua munanvalkuaisessa?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Sieluni ei tahdo koskea sellaiseen, se on minulle kuin saastainen ruoka.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Oi, jospa minun pyyntöni täyttyisi ja Jumala toteuttaisi minun toivoni!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
Jospa Jumala suvaitsisi musertaa minut, ojentaa kätensä ja katkaista elämäni langan!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Niin olisi vielä lohdutuksenani-ja ilosta minä hypähtäisin säälimättömän tuskan alla-etten ole kieltänyt Pyhän sanoja.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Mikä on minun voimani, että enää toivoisin, ja mikä on loppuni, että tätä kärsisin?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Onko minun voimani vahva kuin kivi, onko minun ruumiini vaskea?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Eikö minulla ole enää mitään apua, onko pelastus minusta karkonnut?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
Tuleehan ystävän olla laupias nääntyvälle, vaikka tämä olisikin hyljännyt Kaikkivaltiaan pelon.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Minun veljeni ovat petolliset niinkuin vesipuro, niinkuin sadepurot, jotka juoksevat kuiviin.
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
Ne ovat jääsohjusta sameat, niihin kätkeytyy lumi;
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
auringon paahtaessa ne ehtyvät, ne häviävät paikastansa helteen tullen.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Niiden juoksun urat mutkistuvat, ne haihtuvat tyhjiin ja katoavat.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Teeman karavaanit tähystelivät, Seban matkueet odottivat niitä;
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
he joutuivat häpeään, kun niihin luottivat, pettyivät perille tullessansa.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
Niin te olette nyt tyhjän veroiset: te näette kauhun ja peljästytte.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Olenko sanonut: 'Antakaa minulle ja suorittakaa tavaroistanne lahjus minun puolestani,
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
pelastakaa minut vihollisen vallasta ja lunastakaa minut väkivaltaisten käsistä'?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Opettakaa minua, niin minä vaikenen; neuvokaa minulle, missä olen erehtynyt.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Kuinka tehoaakaan oikea puhe! Mutta mitä merkitsee teidän nuhtelunne?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Aiotteko nuhdella sanoja? Tuultahan ovat epätoivoisen sanat.
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Orvostakin te heittäisitte arpaa ja hieroisitte kauppaa ystävästänne.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Mutta suvaitkaa nyt kääntyä minuun; minä totisesti en valhettele vasten kasvojanne.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Palatkaa, älköön vääryyttä tapahtuko; palatkaa, vielä minä olen oikeassa siinä.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Olisiko minun kielelläni vääryys? Eikö suulakeni tuntisi, mikä turmioksi on?"
