Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Forsothe Joob answeride, and seide,
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
Y wolde, that my synnes, bi whiche Y `desseruede ire, and the wretchidnesse which Y suffre, weren peisid in a balaunce.
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
As the grauel of the see, this wretchidnesse schulde appere greuousere; wherfor and my wordis ben ful of sorewe.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
For the arowis of the Lord ben in me, the indignacioun of whiche drynkith vp my spirit; and the dredis of the Lord fiyten ayens me.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Whether a feeld asse schal rore, whanne he hath gras? Ethir whether an oxe schal lowe, whanne he stondith byfor a `ful cratche?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Ether whethir a thing vnsauery may be etun, which is not maad sauery bi salt? Ether whether ony man may taaste a thing, which tastid bryngith deeth?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
For whi to an hungri soule, yhe, bittir thingis semen to be swete; tho thingis whiche my soule nolde touche bifore, ben now my meetis for angwisch.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Who yyueth, that myn axyng come; and that God yyue to me that, that Y abide?
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
And he that bigan, al to-breke me; releesse he his hond, and kitte me doun?
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
And `this be coumfort to me, that he turmente me with sorewe, and spare not, and that Y ayenseie not the wordis of the hooli.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
For whi, what is my strengthe, that Y suffre? ethir which is myn ende, that Y do pacientli?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Nethir my strengthe is the strengthe of stoonus, nether my fleisch is of bras.
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Lo! noon help is to me in me; also my meyneal frendis `yeden awey fro me.
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
He that takith awei merci fro his frend, forsakith the drede of the Lord.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
My britheren passiden me, as a stronde doith, that passith ruschyngli in grete valeis.
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
Snow schal come on hem, that dreden frost.
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
In the tyme wherynne thei ben scaterid, thei schulen perische; and as thei ben hoote, thei schulen be vnknyt fro her place.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
The pathis of her steppis ben wlappid; thei schulen go in veyn, and schulen perische.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Biholde ye the pathis of Theman, and the weies of Saba; and abide ye a litil.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
Thei ben schent, for Y hopide; and thei camen `til to me, and thei ben hilid with schame.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
Now ye ben comun, and now ye seen my wounde, and dreden.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Whether Y seide, Brynge ye to me, and yiue ye of youre catel to me? ethir,
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
Delyuere ye me fro the hond of enemy, and rauysche ye me fro the hond of stronge men?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Teche ye me, and Y schal be stille; and if in hap Y vnknew ony thing, teche ye me.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Whi han ye depraued the wordis of trewthe? sithen noon is of you, that may repreue me.
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Ye maken redi spechis oneli for to blame, and ye bryngen forth wordis in to wynde.
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Ye fallen in on a fadirles child, and enforsen to peruerte youre frend.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Netheles fille ye that, that ye han bigunne; yyue ye the eere, and se ye, whether Y lie.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Y biseche, answere ye with out strijf, and speke ye, and deme ye that, that is iust.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
And ye schulen not fynde wickidnesse in my tunge, nethir foli schal sowne in my chekis.
