Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Then Job answered and said,
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
“Oh, if only my anguish were weighed; if only all my calamity were laid in the balance!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
For now it would be heavier than the sand of the seas. That is why my words were reckless.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
For the arrows of the Almighty are in me, my spirit drinks up the poison; the terrors of God have arranged themselves in array against me.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Does the wild donkey bray in despair when he has grass? Or does the ox low in hunger when it has fodder?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Can that which has no taste be eaten without salt? Or is there any taste in the white of an egg?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
I refuse to touch them; they are like disgusting food to me.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Oh, that I might have my request; oh, that God would grant me the thing I long for:
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
that it would please God to crush me once, that he would let loose his hand and cut me off from this life!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
May this still be my consolation— even if I exult in pain that does not lessen: that I have not denied the words of the Holy One.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
What is my strength, that I should try to wait? What is my end, that I should prolong my life?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Is my strength the strength of stones? Or is my flesh made of bronze?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Is it not true that I have no help in myself, and that wisdom has been driven out of me?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
To the person who is about to faint, faithfulness should be shown by his friend; even to him who forsakes the fear of the Almighty.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
But my brothers have been as faithful to me as a desert streambed, as channels of water that pass away to nothing,
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
which are darkened because of ice over them, and because of the snow that hides itself in them.
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
When they thaw out, they vanish; when it is hot, they melt out of their place.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
The caravans that travel by their way turn aside for water; they wander into barren land and then perish.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Caravans from Tema looked there, while companies of Sheba hoped in them.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
They were disappointed because they had been confident of finding water. They went there, but they were deceived.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
For now you friends are nothing to me; you see my dreadful situation and are afraid.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Did I say to you, 'Give something to me?' Or, 'Offer me a gift from your wealth?'
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
Or, 'Save me from my adversary's hand?' Or, 'Ransom me from the hand of my oppressors?'
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Teach me, and I will hold my peace; make me understand where I have been wrong.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
How painful are truthful words! But your arguments, how do they actually rebuke me?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Do you plan to ignore my words, treating the words of a desperate man like the wind?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Indeed, you cast lots for a fatherless child, and haggle over your friend like merchandise.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Now, therefore, please look at me, for surely I would not lie to your face.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Relent, I beg you; let there be no injustice with you; Indeed, relent, for my cause is just.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Is there evil on my tongue? Cannot my mouth detect malicious things?
