Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Then responded Job, and said: —
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
Oh that, weighed, were my vexation, and, my engulfing ruin—into the balances, they would lift up all at once!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
For, now, beyond the sand of the seas, would it be heavy, On this account, my words, have wandered.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
For, the arrows of the Almighty, are in me, The heat whereof, my spirit is drinking up, The, terrors of GOD, array themselves against me.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Doth the wild ass bray over grass? Or loweth the ox over his fodder?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Can that which hath no savour be eaten without salt? Or is there any taste in the white of an egg?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
My soul hath refused to touch, Those things, are like disease in my food.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Oh that my request would come! and, my hope, oh that GOD would grant!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
That it would please GOD to crush me, That he would set free his hand, and cut me off!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
So might it still be my comfort, And I might exult in the anguish he would not spare, —That I had not concealed the sayings of the Holy One.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
What is my strength, that I should hope? Or what mine end, that I should prolong my desire?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Is my strength, the strength of stones? Or is, my flesh, of bronze?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Is there any help at all in me? Is not, abiding success, driven from me?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
The despairing, from his friend, should have lovingkindness, or, the reverence of the Almighty, he may forsake.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Mine own brethren, have proved treacherous like a torrent, like a channel of torrents which disappear:
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
Which darken by reason of the cold, over them, is a covering made by the snow:
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
By the time they begin to thaw, they are dried up, as soon as it is warm, they have vanished out of their place.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Caravans turn aside by their course, they go up into a waste, and are lost:
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
The caravans of Tema looked about, the travelling companies of Sheba, hoped for them:
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
They are ashamed that they had trusted, They have come up to one of them, and are confounded.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
For, now, ye have come to him, ye see something fearful, and fear.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Is it that I said, Make me a gift, or, out of your abundance, offer a bribe on my behalf;
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
And deliver me from the hand of the adversary? And, out of the hand of tyrants, ransom me?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Show me, and, I, will hold my peace, And, wherein I have erred, cause me to understand.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
How pleasant are the sayings that are right! But what can a decision from you, decide?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
To decide words, do ye intend, When, to the wind, are spoken the sayings of one in despair?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Surely, the fatherless, ye would assail, and make merchandise of your friend!
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
But, now, be pleased to turn to me, that it may be, to your faces, if I speak falsehood,
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Reply, I pray you, let there be no perversity, Yea reply even yet, my vindication is in it!
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Is there, in my tongue, perversity? Or can, my sense, not discern, engulfing ruin?
