Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
But Job, responding, said:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
I wish that my sins, for which I deserve wrath, and the calamity that I endure, were weighed out on a balance.
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Compared to the sand of the sea, they would appear heavier, and so my words are full of sorrow.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
For the arrows of the Lord are in me, my spirit drinks of their indignation, and the terrors of the Lord are soldiers against me.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Will the wild ass bray when he has grass? Or will the ox bellow when he stands before a full manger?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Or can one eat bland food, which is not seasoned with salt? Or can anyone taste that which, if tasted, causes death?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
The things that my soul was unwilling to touch before, now, because of anguish, are my foods.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Who will grant that my petition may arrive and that God may bestow on me what I expect,
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
and that he who, at first, had crushed me, will let loose his hand and cut me down?
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
And may this be my consolation, that in afflicting me with sorrow, although he might not be lenient with me, I still do not contradict the words of the Holy One.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
For what is my strength, that I may continue? Or what is my goal, so that I may act patiently?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
My strength is not the strength of stones, nor is my flesh made of bronze.
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Behold, there is no help for me in myself, and my loved ones also have withdrawn from me.
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
He who takes away mercy from his friend, abandons the fear of the Lord.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
My brethren have disregarded me, like a torrent that passes swiftly through the steep valleys.
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
Those who fear frost, snow will rush over them.
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
At that time, when they are scattered, they will perish, and when it becomes hot, they will be freed from their place.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
The paths of their steps are entangled; they will walk in vain and will perish.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Consider the paths of Thema, the ways of Saba, and wait a little while.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
They have been thrown into confusion, just as I had hoped; they have even come to me and are overwhelmed with shame.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
Now you have arrived, and merely by seeing my affliction, you are afraid.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Did I say: “Bring to me and give to me from your necessities?”
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
or, “Free me from the hand of the enemy and rescue me from the hand of the strong?”
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Teach me, and I will be silent, and if by chance I have been ignorant of anything, instruct me.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Why have you diminished the words of truth, when there is none of you who is able to offer proof against me?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
You prepare speeches as so much noise, and you offer words into the wind.
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
You encroach upon the orphan, and you strive to undermine your friend.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Such is true, so finish what you have begun. Listen closely, and see if I lie.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Respond, I beg you, without contention, and, speaking what is just, pass judgment.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
And you will not find iniquity on my tongue, nor will foolishness resound in my throat.
