Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Then Job replied:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
“If only my grief could be weighed and placed with my calamity on the scales.
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
For then it would outweigh the sand of the seas— no wonder my words have been rash.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
For the arrows of the Almighty have pierced me; my spirit drinks in their poison; the terrors of God are arrayed against me.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Does a wild donkey bray over fresh grass, or an ox low over its fodder?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Is tasteless food eaten without salt, or is there flavor in the white of an egg?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
My soul refuses to touch them; they are loathsome food to me.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
If only my request were granted and God would fulfill my hope:
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
that God would be willing to crush me, to unleash His hand and cut me off!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
It still brings me comfort, and joy through unrelenting pain, that I have not denied the words of the Holy One.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
What strength do I have, that I should still hope? What is my future, that I should be patient?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Is my strength like that of stone, or my flesh made of bronze?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Is there any help within me now that success is driven from me?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
A despairing man should have the kindness of his friend, even if he forsakes the fear of the Almighty.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
But my brothers are as faithless as wadis, as seasonal streams that overflow,
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
darkened because of the ice and the inflow of melting snow,
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
but ceasing in the dry season and vanishing from their channels in the heat.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Caravans turn aside from their routes; they go into the wasteland and perish.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
The caravans of Tema look for water; the travelers of Sheba hope to find it.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
They are confounded because they had hoped; their arrival brings disappointment.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
For now you are of no help; you see terror, and you are afraid.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Have I ever said, ‘Give me something; offer me a bribe from your wealth;
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
deliver me from the hand of the enemy; redeem me from the grasp of the ruthless’?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Teach me, and I will be silent. Help me understand how I have erred.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
How painful are honest words! But what does your argument prove?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Do you intend to correct my words, and treat as wind my cry of despair?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
You would even cast lots for an orphan and barter away your friend.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
But now, please look at me. Would I lie to your face?
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Reconsider; do not be unjust. Reconsider, for my righteousness is at stake.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Is there iniquity on my tongue? Can my mouth not discern malice?
