Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Hichun Job apaodoh kit in:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
Kagenthei naho hi tedoh thei hihen lang ka natna hi kilep toh thei henlang hileh,
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
Twikhanglen'a neldi umjat sangin gih jonte, hiche ho jeh a chu khongai man louhella kaseidoh ji ahi.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
Hat Chungungpa thal hanging eikap lhuh tah jeh chun athal gu chun kalhagao asukhan, Pathenna kon tijatna ho chu keidou din ahung kigoltoh tauve.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Kalunglhai louna thu seitheina tha kanei hilou ham? Gamlah sangan chun nehding hampa akimu jilou teng penglouva umjia chule bongchal ten jong neh ding aneilou teng buji hilou ham?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Chiso louna anneh chunga chu mihon alung lhailou nao aseiji louvu ham? A-alna bei ahtwi kang podal khu kon adu ding ham?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
Kavet jiteng ka-an duna abei jitai, neh dinga kangaito najouse akikhah tansoh jitai.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Oh, keiman kadei khat kaki thum thei ding hihen, Pathen chun kadei chu eipeh ding hileh,
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
Aman eisuh chip jeng ding kadeije, akhut ahin lhandoh a chule eitha jeng ding kadeije
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Natgim genthei thoh'a kimusetna ho a konna hiche beh a hi lung monna kaneiding ahi. Athengpa thusei nahsahmon kabol khapoi.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
Ahinlah athoh jou nading thahat kaneipoi, keiman hinpi ding imacha kaneipoi.
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Songthahatna chu nei kahim? Katahsa hi sum eng kisem ham?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Ahipoi keima ahin lolhinnaphat gomkom neilou kithopi beihel kahi.
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
Agol apai lhasam khat dinga lungsetna nei mi hiding ahinla nangin Hatchungungpa kicha louvin themmo neichanne.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
Kasopi teho aphat phat cha long ji vadung neocha banga tahsan theilou, khaltwi vadung neocha akam dima long tobang nahiu naphot chenu ahi.
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
Buhbang lhang le buhbang twi kikhol khom chu,
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
Kholum phat ahung lhun tengleh twi chua amangjin, vadung neucha chu asat jeh chun amang jitai.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
Kholjin miho chu holdoh kitna ding in akihei doh jiuvin, ahin donding aum loujeh chun athiji tauve.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
Tema a hung kholjin miho chun twi ahol jiuvin, Sheba a hung kholjin miho chun neiding akinem uve.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
Akinep nao chu asim jiuvin ahinlah alunglhai jipouve, ahung lhun tengleh akinep nao akisudong jitauve.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
Nanghon jong kithopina neipe pouve, kavang setna namuvin chule naki chauve.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Ahinlah ipijeh ham? Keiman thilpeh khattou kathum khah em? Keiman nanei ikhat tou keiding tuma kathum khah em?
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
Melma pa a konin nei huhdoh un tia kasei khah a, ahilouleh lungsetna neilou miho a konin nei huhdoh un tia kaseikhah em?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Neihillin, chutilehthipbeh in um inge, ipi kabol khel um'em neivetsah in?
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
Lungtheng sella kiseidoh thucheng hi itobanga thahat hitam? Ahin neidem nao ijat aphah hitam?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Kalung natna kakana ija naselou tenguleh nathusei houhin mi jouvinte natiuvem?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Chagate ahiloule nagol napaite jeng jong soh in naso jiuve.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Neihin vetan, namai chang tah a kajou ding ham?
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Kachonsetna hi dih nante tin gelda tauvin, ijeh inem itile keiman bolkhel kaneipoi.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Thujou seidinga nei gelluvem? Aphale ase hekhen thei lou ding kahim?
