Jób 5
1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
“Ui eni, ka ʻoku ai ha taha te ne talia koe; pea ko hai ʻi he kau māʻoniʻoni te ke hanga ki ai?
2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
He ʻoku tāmateʻi ʻe he houhau ʻae tangata vale, pea fakaʻauha ʻe he tuputāmaki ʻae fakavalevale.
3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
Kuo u mamata ki he vale kuo aka, kae fakafokifā ne u tuku hono ʻapi ki he malaʻia.
4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
ʻOku mamaʻo ʻene fānau mo e hūfanga, ʻoku taʻomia ʻakinautolu ʻi he matapā, pea ʻoku ʻikai ha fakahaofia.
5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
ʻOku kai honau taʻu ʻe he fiekaia, ʻo ne faʻao ia, ʻio, mei he loto ʻakau talatala, pea ʻoku folo hifo ʻe he kaihaʻa ʻenau koloa.
6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
Neongo ʻoku ʻikai ʻalu hake mei he efu ʻae angahala, pea ʻoku ʻikai tupu mei he kelekele ʻae mamahi;
7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
Ka kuo fanauʻi ʻae tangata ki he mamahi, ʻo hangē ko e puna hake ʻae kalofiama.
8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
“Ko ia te u kumi ki he ʻOtua, pea te u tuku ʻeku ngāue ki he ʻOtua:
9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
He ko ia ia ʻoku ne faʻa fai ʻae ngaahi meʻa lahi mo taʻefaʻaʻilo; ko e ngaahi meʻa fakaofo mo taʻefaʻalaua:
10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
Ko ia ia ʻoku ne foaki ʻae ʻuha ki he kelekele, pea ne fekau hifo ʻae ngaahi vai ki he tokaʻanga ngoue:
11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
Koeʻuhi ke hiki ki ʻolunga ʻakinautolu ʻoku māʻulalo; kae hakeakiʻi ke moʻui ʻakinautolu ʻoku tangi.
12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
ʻOku ne motuhi ʻae fakakaukau ʻoe fie poto, pea ʻoku ʻikai faʻa fai ai ʻe honau nima ha momoʻi meʻa.
13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
ʻOku ne tauheleʻi ʻae poto ʻi heʻenau fiepoto: pea ko e fakakaukau ʻoe anga pikopiko ʻoku fakataʻeaongaʻi,
14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
ʻOku nau fekitaki mo e poʻuli ʻi he kei ʻaho, pea tautaufā ʻi he hoʻatāmālie ʻo hangē ko e pō.
15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
Ka ʻoku ne fakahaofia ʻae masiva mei he heletā ʻo honau ngutu, pea mei he nima ʻoe mālohi.
16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
ʻOku tupu ai ʻi he masiva ʻae ʻamanaki lelei, pea ko e angahala ʻe tāpuni hono ngutu ʻoʻona.
17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
“Vakai, ʻoku monūʻia ʻae tangata ʻoku tautea ʻe he ʻOtua: ko ia, ʻoua naʻa ke taʻetokangaʻi ʻae tautea mei he Māfimafi:
18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
He ʻoku ne fakamamahi, pea ʻoku ne nonoʻo: ʻoku ne hokaʻi, kae fakamoʻui ʻe hono nima ʻoʻona.
19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
ʻE fakahaofi ʻe ia ʻa koe ʻi he mamahi ʻe ono: ʻio, ʻi he meʻa ʻe fitu ʻe ʻikai ha kovi te ne lavaʻi koe.
20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
Te ne huhuʻi koe mei he mate ʻi he honge: pea mei he mālohi ʻoe heletā ʻi he tau.
21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
ʻE fufū koe mei he tautea ʻoe ʻelelo: pea ka haʻu ʻae fakaʻauha ʻe ʻikai te ke manavahē ai.
22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
Te ke kata koe ʻi he fakaʻauha mo e honge: pea ʻe ʻikai te ke manavahē ki he fanga manu fekai ʻoe fonua.
23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
He te mou kaumeʻa mo e ngaahi maka ʻoe fonua: pea ʻe fiemālie mo koe ʻae fanga manu ʻoe fonua.
24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
Pea te ke ʻilo ʻe melino pe ho nofoʻanga; te ke ʻaʻahi ki ho ʻapi, pea ʻe ʻikai te ke angahala.
25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
Pea te ke ʻilo foki ʻe tokolahi ho hako, pea ʻe tatau hoʻo fānau mo e mohuku ʻoe fonua.
26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
Te ke hoko ki ho tanuʻanga ʻi he motuʻa lelei, ʻo hangē ko e ʻū koane ʻi hono faʻahitaʻu.
27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
Vakai ko e meʻa ni, kuo mau ʻekea, pea ʻoku pehē pe ia; fanongo ki ai, pea ke ʻilo ia maʻau.
