Jób 5
1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
Zovi; hoæe li ti se ko odazvati? i komu æeš se izmeðu svetijeh obratiti?
2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
Doista bezumnoga ubija gnjev, i ludoga usmræuje srdnja.
3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
Ja vidjeh bezumnika gdje se ukorijenio; ali odmah prokleh stan njegov.
4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
Sinovi su njegovi daleko od spasenja i satiru se na vratima a nema ko da izbavi.
5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
Ljetinu njegovu jede gladni i ispred trnja kupi je, i lupež ždere blago njihovo.
6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
Jer muka ne izlazi iz praha niti nevolja iz zemlje nièe.
7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
Nego se èovjek raða na nevolju, kao što iskre iz ugljevlja uzlijeæu u vis.
8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
Ali ja bih Boga tražio, i pred Boga bih iznio stvar svoju,
9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
Koji èini stvari velike i neispitljive, divne, kojima nema broja;
10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
Koji spušta dažd na zemlju i šalje vodu na polja;
11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
Koji podiže ponižene, i žalosne uzvišuje k spasenju;
12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
Koji rasipa misli lukavijeh da ruke njihove ne svrše ništa;
13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
Koji hvata mudre u njihovu lukavstvu, i namjeru opakih obara;
14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
Danju nailaze na mrak, i u podne pipaju kao po noæi.
15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
On izbavlja ubogoga od maèa, od usta njihovijeh i od ruke silnoga.
16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
Tako ima nadanja siromahu, a zloæa zatiskuje usta svoja.
17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
Gle, blago èovjeku koga Bog kara; i zato ne odbacuj karanja svemoguæega.
18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
Jer on zadaje rane, i zavija; on udara, i ruke njegove iscjeljuju.
19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
Iz šest nevolja izbaviæe te; ni u sedmoj neæe te se zlo dotaæi.
20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
U gladi izbaviæe te od smrti i u ratu od maèa.
21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
Kad jezik šiba, biæeš sakriven, niti æeš se bojati pustoši kad doðe.
22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
Smijaæeš se pustoši i gladi, niti æeš se bojati zvijerja zemaljskoga.
23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
Jer æeš s kamenjem poljskim biti u vjeri, i zvijerje æe poljsko biti u miru s tobom.
24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
I vidjeæeš da je mir u šatoru tvom, kuæiæeš kuæu svoju i neæeš se prevariti.
25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
Vidjeæeš kako æe ti se umnožiti sjeme tvoje, i porod æe tvoj biti kao trava na zemlji.
26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
Star æeš otiæi u grob kao što se žito snosi u stog u svoje vrijeme.
27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
Eto, razgledasmo to, tako je; poslušaj i razumij.
