Jób 5
1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
Voca ergo, si est qui tibi respondeat, et ad aliquem sanctorum convertere.
2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
Vere stultum interficit iracundia, et parvulum occidit invidia.
3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
Ego vidi stultum firma radice, et maledixi pulchritudini eius statim.
4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
Longe fient filii eius a salute, et conterentur in porta, et non erit qui eruat.
5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
Cuius messem famelicus comedet, et ipsum rapiet armatus, et bibent sitientes divitias eius.
6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
Nihil in terra sine causa fit, et de humo non oritur dolor.
7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
Homo nascitur ad laborem, et avis ad volatum.
8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
Quam ob rem ego deprecabor Dominum, et ad Deum ponam eloquium meum:
9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
Qui facit magna et inscrutabilia et mirabilia absque numero:
10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
Qui dat pluviam super faciem terræ, et irrigat aquis universa:
11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
Qui ponit humiles in sublime, et mœrentes erigit sospitate:
12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
Qui dissipat cogitationes malignorum, ne possint implere manus eorum quod cœperant:
13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
Qui apprehendit sapientes in astutia eorum, et consilium pravorum dissipat:
14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
Per diem incurrent tenebras, et quasi in nocte sic palpabunt in meridie.
15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
Porro salvum faciet egenum a gladio oris eorum, et de manu violenti pauperem.
16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
Et erit egeno spes, iniquitas autem contrahet os suum.
17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
Beatus homo qui corripitur a Deo: increpationem ergo Domini ne reprobes:
18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
Quia ipse vulnerat, et medetur: percutit, et manus eius sanabunt.
19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
In sex tribulationibus liberabit te, et in septima non tangent te malum.
20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
In fame eruet te de morte, et in bello de manu gladii.
21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
A flagello linguæ absconderis, et non timebis calamitatem cum venerit.
22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
In vastitate, et fame ridebis, et bestias terræ non formidabis.
23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
Sed cum lapidibus regionum pactum tuum, et bestiæ terræ pacificæ erunt tibi.
24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
Et scies quod pacem habeat tabernaculum tuum, et visitans speciem tuam, non peccabis.
25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
Scies quoque quoniam multiplex erit semen tuum, et progenies tua quasi herba terræ.
26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
Ingredieris in abundantia sepulchrum, sicut infertur acervus tritici in tempore suo.
27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
Ecce, hoc, ut investigavimus, ita est: quod auditum, mente pertracta.
