Jób 5
1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
Grida pure, vi sarà egli alcuno che ti risponda? Ed a cui d'infra i santi ti rivolgerai tu?
2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
Conciossiachè il cruccio uccida il pazzo, E lo sdegno faccia morir lo stolto.
3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
Io ho veduto il pazzo che si radicava; Ma incontanente ho maledetto il suo abitacolo.
4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
I suoi figliuoli son lungi dalla salvezza, E sono oppressati nella porta, senza che alcuno li riscuota.
5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
L'affamato divora la ricolta di esso, E la rapisce di mezzo le spine; E i ladroni trangugiano le sue facoltà.
6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
Perciocchè la sventura non ispunta dalla polvere, E il dolore non germoglia dalla terra;
7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
Benchè l'uomo nasca per soffrire, Come le faville delle brace per volare in alto.
8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
Ma quant'è a me, io ricercherei pure Iddio, Ed addirizzerei il mio ragionamento a Dio;
9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
Il quale fa cose sì grandi, che non si posson investigare; E tante cose maravigliose, che non si possono annoverare;
10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
Che manda la pioggia in su la terra, E le acque in su le campagne;
11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
[Che] innalza i bassi, E fa che quelli ch'erano in duolo sono esaltati per salvazione;
12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
Che disperde i pensieri degli astuti, E [fa che] le lor mani non possono far nulla di bene ordinato.
13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
Egli soprapprende i savi nella loro astuzia, E [fa] che il consiglio de' perversi va in ruina.
14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
Di giorno scontrano tenebre, E in pien mezzodì vanno a tentone come di notte.
15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
Ma egli salva il bisognoso dalla spada, Dalla gola loro, e dalla mano del possente.
16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
E vi è qualche speranza per lo misero; Ma l'iniquità ha la bocca turata.
17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
Ecco, beato [è] l'uomo, il quale Iddio castiga; E però non disdegnar la correzione dell'Onnipotente.
18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
Perciocchè egli è quel che manda la doglia e altresì [la] fascia; Egli è quel che fa la piaga, e le sue mani altresì guariscono.
19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
In sei afflizioni egli ti libererà, Ed in sette il male non ti toccherà.
20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
In [tempo di] fame egli ti riscoterà dalla morte, E in tempo di guerra dalla spada.
21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
Al [tempo del] flagello della lingua tu sarai nascosto; E non temerai la desolazione, quando verrà.
22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
Tu riderai del guasto e della carestia; E non temerai delle fiere della terra.
23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
Perciocchè tu avrai patto eziandio con le pietre de' campi; E le fiere della campagna ti saranno rendute pacifiche.
24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
E tu conoscerai per prova che il tuo padiglione [non sarà] se non pace, E governerai la tua casa, e nulla ti verrà fallito.
25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
E riconoscerai che la tua progenie [sarà] molta, E che i tuoi discendenti [saranno] come l'erba della terra.
26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
Tu entrerai in estrema vecchiezza nel sepolcro, Come la bica delle biade è accumulata al suo tempo.
27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
Ecco [ciò noi ti diciamo]; noi l'abbiamo investigato; egli [è] così; Ascoltalo, e riconoscilo.
