Jób 5
1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
Chiama, dunque! Ti risponderà forse qualcuno? E a chi fra i santi ti rivolgerai?
2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
Poiché allo stolto dà morte lo sdegno e la collera fa morire lo sciocco.
3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
Io ho visto lo stolto metter radici, ma imputridire la sua dimora all'istante.
4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
I suoi figli sono lungi dal prosperare, sono oppressi alla porta, senza difensore;
5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
l'affamato ne divora la messe e gente assetata ne succhia gli averi.
6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
Non esce certo dalla polvere la sventura né germoglia dalla terra il dolore,
7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
ma è l'uomo che genera pene, come le scintille volano in alto.
8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
Io, invece, mi rivolgerei a Dio e a Dio esporrei la mia causa:
9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
a lui, che fa cose grandi e incomprensibili, meraviglie senza numero,
10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
che dà la pioggia alla terra e manda le acque sulle campagne.
11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
Colloca gli umili in alto e gli afflitti solleva a prosperità;
12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
rende vani i pensieri degli scaltri e le loro mani non ne compiono i disegni;
13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
coglie di sorpresa i saggi nella loro astuzia e manda in rovina il consiglio degli scaltri.
14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
Di giorno incappano nel buio e brancolano in pieno sole come di notte,
15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
mentre egli salva dalla loro spada l'oppresso, e il meschino dalla mano del prepotente.
16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
C'è speranza per il misero e l'ingiustizia chiude la bocca.
17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
Felice l'uomo, che è corretto da Dio: perciò tu non sdegnare la correzione dell'Onnipotente,
18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
perché egli fa la piaga e la fascia, ferisce e la sua mano risana.
19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
Da sei tribolazioni ti libererà e alla settima non ti toccherà il male;
20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
nella carestia ti scamperà dalla morte e in guerra dal colpo della spada;
21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
sarai al riparo dal flagello della lingua, né temerai quando giunge la rovina.
22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
Della rovina e della fame ti riderai né temerai le bestie selvatiche;
23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
con le pietre del campo avrai un patto e le bestie selvatiche saranno in pace con te.
24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
Conoscerai la prosperità della tua tenda, visiterai la tua proprietà e non sarai deluso.
25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
Vedrai, numerosa, la prole, i tuoi rampolli come l'erba dei prati.
26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
Te ne andrai alla tomba in piena maturità, come si ammucchia il grano a suo tempo.
27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
Ecco, questo abbiamo osservato: è così. Ascoltalo e sappilo per tuo bene.
