Jób 5
1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
"Ach, fordere immer vor Gericht! Wer leistet deiner Ladung Folge? Mit Heiligen entzweit, an wen willst du dich wenden?
2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
Den Toren wird der Ärger töten, den Dummen wird der Zorn das Leben kosten.
3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
Ich selbst sah einen Toren festgewurzelt stehen; da schaut ich seines Hauses raschen Untergang,
4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
und seine Kinder standen hilflos da. Sie mußten, ohne Anwalt, im Gerichtstor sich zertreten lassen.
5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
Was er geerntet, ißt ein Hungriger, und dieser bringt davon dem Darbenden. Nach ihren Krügen lechzen Durstige.
6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
Denn Unheil wächst nicht aus dem Staube; nicht sprießt das Unglück aus dem Boden.
7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
Dem Unglück wächst ein Mensch entgegen, so wie empor der Flamme Funken fliegen.
8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
An deiner Stelle kehrte ich mich doch zu Gott; ich stellte meine Sache Gott anheim,
9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
ihm, der so herrlich, unerforschlich waltet und Wunder wirket ohne Zahl,
10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
der selbst der Erde Regen spendet und Wasser auf die Fluren schickt,
11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
der Niedrige erhöht, Gebeugte führt zum Heil,
12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
der hintertreibt den Plan der Listigen, daß ihre Hände immer Förderliches schaffen,
13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
der Kluge übertrifft an List, so daß der Schlauen Plan sich überstürzt,
14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
daß sie bei Tag auf Dunkel stoßen, am Mittag tappen wie bei Nacht,
15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
der rettet den Verlassenen vor ihrem Rachen, den Armen vor der starken Faust.
16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
Drum geht dem Schwachen Hoffnung auf; die Bosheit muß ihr Maul verschließen.
17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
Wohl dem, der Gottes Zucht erfährt! Verschmäh daher des Höchsten Mahnung nicht!
18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
Denn er verwundet und verbindet; von seiner Hand kommt Schlag und Heil.
19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
In sechs der Nöte schont er deiner; in sieben dich kein Unheil trifft.
20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
Er rettet dich vom Tod in Hungersnot, im Krieg vor der Gefahr des Schwertes.
21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
Und greifen Feuerzungen um sich, so bist du wohl geborgen, hast nichts zu fürchten, wenngleich Verheerung kommt.
22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
Des Dämons und der Seuche kannst du lachen; die wilden Tiere brauchst du nicht zu fürchten.
23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
Denn mit des Landes Schrecknissen stehst du im Bunde; die wilden Tiere sind dir zugetan.
24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
Und du erfährst, daß wohlbehalten bleibt dein Zelt, und musterst du dein Haus, vermißt du nichts.
25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
Die Zahl der Kinder siehst du wachsen; wie Gras im Feld ist dein Gesproß.
26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
Du gehst zum Grab im hohen Alter ein, wie Garben, eingeführt zur rechten Zeit.
27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
So ist's. So haben wir's ergründet. So haben wir's gehört. Zu Herzen nimm es dir!"
