Jób 5
1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
Pray, call, is there any to answer thee? And unto which of the holy ones dost thou turn?
2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
For provocation slayeth the perverse, And envy putteth to death the simple,
3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
I — I have seen the perverse taking root, And I mark his habitation straightway,
4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
Far are his sons from safety, And they are bruised in the gate, And there is no deliverer.
5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
Whose harvest the hungry doth eat, And even from the thorns taketh it, And the designing swallowed their wealth.
6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
For sorrow cometh not forth from the dust, Nor from the ground springeth up misery.
7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
For man to misery is born, And the sparks go high to fly.
8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
Yet I — I inquire for God, And for God I give my word,
9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
Doing great things, and there is no searching. Wonderful, till there is no numbering.
10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
Who is giving rain on the face of the land, And is sending waters on the out-places.
11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
To set the low on a high place, And the mourners have been high [in] safety.
12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
Making void thoughts of the subtile, And their hands do not execute wisdom.
13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
Capturing the wise in their subtilty, And the counsel of wrestling ones was hastened,
14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
By day they meet darkness, And as night — they grope at noon.
15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
And He saveth the wasted from their mouth, And from a strong hand the needy,
16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
And there is hope to the poor, And perverseness hath shut her mouth.
17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
Lo, the happiness of mortal man, God doth reprove him: And the chastisement of the Mighty despise not,
18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
For He doth pain, and He bindeth up, He smiteth, and His hands heal.
19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
In six distresses He delivereth thee, And in seven evil striketh not on thee.
20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
In famine He hath redeemed thee from death, And in battle from the hands of the sword.
21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
When the tongue scourgeth thou art hid, And thou art not afraid of destruction, When it cometh.
22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
At destruction and at hunger thou mockest, And of the beast of the earth, Thou art not afraid.
23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
(For with sons of the field [is] thy covenant, And the beast of the field Hath been at peace with thee.)
24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
And thou hast known that thy tent [is] peace, And inspected thy habitation, and errest not,
25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
And hast known that numerous [is] Thy seed, And thine offspring as the herb of the earth;
26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
Thou comest in full age unto the grave, As the going up of a stalk in its season.
27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
Lo, this — we searched it out — it [is] right, hearken; And thou, know for thyself!
