Jób 5
1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
Roep maar: er is niemand, die u antwoord geeft; Tot wien van de heiligen wilt ge u wenden?
2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
Het is dus de wrevel, die den dwaas vermoordt, De gramschap doodt dus den zot.
3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
Ik heb den dwaas wel wortel zien schieten, Maar plotseling verrotte zijn akker;
4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
Zijn kinderen werden van hulp verstoken, Reddeloos vertrapt in de poort;
5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
Wat zij hebben geoogst, eet een hongerige op, En de dorstige rooft en drinkt de melk van hun kudde
6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
Want het kwaad schiet niet op uit het stof, En de rampspoed ontspruit uit de aarde niet:
7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
Maar het is de mens, die zichzelf de rampspoed verwekt, Zoals de vonken naar boven spatten!
8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
Ik, ik wend mij tot God, En leg mijn zaak aan de Godheid voor:
9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
Hij, die grootse en ondoorgrondelijke dingen wrocht En ontelbare wonderen;
10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
Die regen over de aarde zendt, En water over de velden giet;
11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
Die de nederigen op de hoogte verheft, En treurenden het hoogste geluk doet smaken.
12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
Die de plannen der sluwen verijdelt, Zodat hun handen de ontwerpen niet ten uitvoer brengen;
13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
Die de wijzen vangt in hun eigen list, Zodat de toeleg der slimmen mislukt,
14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
En midden op de dag zij op duisternis stuiten, En rondtasten op klaarlichte dag, zoals in de nacht;
15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
Maar die de geplaagden redt uit hun hand, Den arme uit de greep van den sterke:
16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
Zodat er weer hoop voor den zwakke is, En het onrecht de mond sluit.
17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
Gelukkig, gij mens, dien God kastijdt: Versmaad dus de straf van den Almachtige niet!
18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
Want Hij wondt, maar verbindt, Hij kwetst, maar zijn handen genezen.
19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
Uit zes noden zal Hij u redden, En in de zevende treft u geen kwaad:
20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
In hongersnood redt Hij u van de dood, In de oorlog uit de greep van het zwaard;
21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
Gij zijt veilig voor de gesel der tong, Zonder vrees voor het dreigend geweld.
22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
Met geweld en gebrek zult ge lachen, Voor wilde beesten niet vrezen:
23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
Want ge hebt een verbond met de stenen op het veld, En het wild gedierte leeft in vriendschap met u
24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
Dan weet ge, dat uw tent in vrede is, Ge niets vermist, als ge uw woning doorzoekt;
25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
Dan weet ge, dat uw nageslacht talrijk zal zijn, Uw spruiten als het gras op het veld.
26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
Eerst in uw ouderdom daalt ge ten grave, Zoals de schoof wordt binnengehaald, als het tijd is!
27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
Zie, dit hebben we nagespeurd, en zó is het; Luister er naar, en neem het ter harte!
