Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
“Livyatan'ı çengelle çekebilir misin, Dilini halatla bağlayabilir misin?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Burnuna sazdan ip takabilir misin, Kancayla çenesini delebilir misin?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Yalvarıp yakarır mı sana, Tatlı tatlı konuşur mu?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Seninle antlaşma yapar mı, Onu ömür boyu köle edesin diye?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Kuşla oynar gibi onunla oynayabilir misin, Hizmetçilerin eğlensin diye ona tasma takabilir misin?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Balıkçılar onun üzerine pazarlık eder mi? Tüccarlar aralarında onu böler mi?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Derisini zıpkınlarla, Başını mızraklarla doldurabilir misin?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Elini üzerine koy da, çıkacak çıngarı gör, Bir daha yapmayacaksın bunu.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Onu yakalamak için umutlanma, Görünüşü bile insanın ödünü patlatır.
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Onu uyandıracak kadar yürekli adam yoktur. Öyleyse benim karşımda kim durabilir?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Kim benden hesap vermemi isteyebilir? Göklerin altında ne varsa bana aittir.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
“Onun kolları, bacakları, Zorlu gücü, güzel yapısı hakkında Konuşmadan edemeyeceğim.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Onun giysisinin önünü kim açabilir? Kim onun iki katlı zırhını delebilir?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Ağzının kapılarını açmaya kim yeltenebilir, Dehşet verici dişleri karşısında?
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Sımsıkı kenetlenmiştir Sırtındaki sıra sıra pullar,
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Öyle yakındır ki birbirine Aralarından hava bile geçmez.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Birbirlerine geçmişler, Yapışmış, ayrılmazlar.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Aksırması ışık saçar, Gözleri şafak gibi parıldar.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Ağzından alevler fışkırır, Kıvılcımlar saçılır.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Kaynayan kazandan, Yanan sazdan çıkan duman gibi Burnundan duman tüter.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Soluğu kömürleri tutuşturur, Alev çıkar ağzından.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
Boynu güçlüdür, Dehşet önü sıra gider.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Etinin katmerleri birbirine yapışmış, Sertleşmiş üzerinde, kımıldamazlar.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Göğsü taş gibi serttir, Değirmenin alt taşı gibi sert.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Ayağa kalktı mı güçlüler dehşete düşer, Çıkardığı gürültüden ödleri patlar.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Üzerine gidildi mi ne kılıç işler, Ne mızrak, ne cirit, ne de kargı.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Demir saman gibi gelir ona, Tunç çürük odun gibi.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Oklar onu kaçırmaz, Anız gibi gelir ona sapan taşları.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Anız sayılır onun için topuzlar, Vınlayan palaya güler.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Keskin çömlek parçaları gibidir karnının altı, Düven gibi uzanır çamura.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Derin suları kaynayan kazan gibi fokurdatır, Denizi merhem çömleği gibi karıştırır.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Ardında parlak bir iz bırakır, İnsan enginin saçları ağarmış sanır.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Yeryüzünde bir eşi daha yoktur, Korkusuz bir yaratıktır.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Kendini büyük gören her varlığı aşağılar, Gururlu her varlığın kralı odur.”
