< Jób 41 >

1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
¿Es posible sacar al Leviatán con un anzuelo, o poner un anzuelo en su boca?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
¿Le pondrás un cordón en la nariz o le perforarás con un gancho su quijada?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
¿Te hará oraciones o te hará súplicas?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
¿Hará acuerdo contigo para que lo tomes por siervo para siempre?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
¿Jugarás con él, como con un pájaro? ¿O lo ataras para tus doncellas?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
¿Le sacarán provecho los pescadores? ¿Lo cortarán en pedazos los comerciantes?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
¿Pondrás atravesar con flechas de hierro de punta afilada en su piel, o su cabeza con arpones?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Solo pon tu mano sobre él, y mira qué pelea tendrás; ¡No lo volverás a hacer!
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
En verdad, la esperanza de su atacante es falsa; Él es vencido incluso al verlo!
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Es tan cruel que nadie está dispuesto a ir contra él. ¿Quién es capaz de mantener su lugar delante de mí?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
¿Quién me ha confrontado para que yo le restituya? Cuanto existe debajo del cielo es mío.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
No guardaré silencio sobre las partes de su cuerpo, o sobre su poder y la fuerza de su cuerpo.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
¿Quién le ha quitado su piel exterior? ¿Quién puede entrar dentro de su doble coraza?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
¿Quién ha abierto las puertas de su rostro? La hilera de sus dientes espantan.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Su fuerte espalda de escamas es su orgullo, unidas entre sí, una contra la otra, como un sello.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Uno está tan cerca del otro que ningún aire puede interponerse entre ellos.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Se agarran el uno al otro; se juntan, para que no se puedan separar.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Sus estornudos emiten llamas, y sus ojos son como los de la aurora.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
De su boca salen las luces encendidas, y las llamas de fuego saltan.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
De su nariz sale humo, como una olla hirviendo sobre el fuego.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Su aliento pone fuego a las brasas, y una llama sale de su boca.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
La fuerza está en su cuello, y el desaliento danza ante él.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Los pliegues de su piel están unidas, fijas y no para ser movidas.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Su corazón es tan fuerte como una piedra, duro como la piedra trituradora de abajo.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Cuando se levanta él, los poderosos son vencidos por el miedo, por quebrantamiento del pecado.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
La espada puede acercarse a él, pero no puede atravesarlo; la lanza, o la flecha, o el hierro afilado.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
El hierro es para él como hierba seca, y el bronce como madera blanda.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
La flecha no puede ponerlo en vuelo: las piedras no son más que paja para él.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Un palo grueso no es mejor que una hoja de hierba, y él se burla con el ataque de la lanza.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Debajo de él hay bordes afilados de macetas rotas: como si estuviera tirando de trillos sobre él lodo.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Lo profundo de la mar está hirviendo como una olla de especias, y el mar como una vasija de perfume.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Después de él, su camino brilla, de modo que lo profundo parece una cabellera blanca.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
En la tierra no hay otro como él, que está hecho sin miedo.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Todo ser altivo lo desafía; Él es rey sobre todos los hijos de orgullo.

< Jób 41 >