Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Zmoreš s kavljem izvleči leviatána? Ali njegov jezik z vrvico, ki jo spuščaš dol?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Ali lahko zatakneš kavelj v njegov nos? Ali njegovo čeljust prebodeš z [ribiško] ostjo.
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Mar ti bo delal mnoge ponižne prošnje? Ti bo govoril nežne besede?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Bo sklenil zavezo s teboj? Ga boš vzel za služabnika na veke?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Se boš igral z njim kakor s ptico? Ali ga hočeš zvezati za svoje dekle?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Ali bodo družabniki iz njega naredili gostijo? Ga bodo razdelili med trgovce?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Lahko njegovo kožo napolniš z bodečimi žicami? Ali njegovo glavo z ribjimi sulicami?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Svojo roko položi nanj, spomni se bitke, ne stori tega ponovno.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Glej, njegovo upanje je zaman. Ali ne bo nekdo vržen dol, celo ko ga zagleda?
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Nihče ni tako pogumen, da bi si ga drznil razvneti. Kdo je potem zmožen stati pred menoj?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Kdo mi je preprečil, da bi mu poplačal? Karkoli je pod celotnim nebom, je moje.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Ne bom prikril njegovih delov, niti njegove moči, niti njegovega lepega razmerja.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Kdo lahko odkrije obraz njegove obleke? Ali kdo lahko pride k njemu, s svojo dvojno uzdo?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Kdo lahko odpre vrata njegovega obraza? Njegovi zobje na vsaki strani so strašni.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Njegove luske so njegov ponos, skupaj spete kakor z ozkim pečatom.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Ena je blizu druge, da zrak ne more priti mednju.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Združene so druga z drugo, držijo se skupaj, da ne morejo biti ločene.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Ob njegovem kihanju sije svetloba in njegove oči so podobne jutranjim vekam.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Iz njegovih ust izhajajo plameni in iskre se sipljejo ven.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Iz njegovih nosnic gre dim kakor iz vrelega lonca ali kotla.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Njegov dih prižge ogorke in plamen izhaja iz njegovih ust.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
V njegovem vratu ostaja moč in bridkost je pred njim spremenjena v radost.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Luskine njegovega mesa so združene skupaj. V sebi so trdne, ne morejo se omajati.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Njegovo srce je čvrsto kakor kamen. Da, tako trdo kakor košček spodnjega mlinskega kamna.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Ko se vzdiguje, so mogočni prestrašeni. Zaradi zlomov se očiščujejo.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Meč tistega, ki seže proti njemu, ne more obstati, niti sulica, niti puščica, niti brezrokavna verižna srajca.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Železo ceni kakor slamo in bron kakor trohnel les.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Puščica ga ne more spraviti v beg. Kamni iz prače so mu spremenjeni v strnišče.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Puščice so štete kakor strnišče. Smeji se ob tresenju sulice.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Ostro kamenje je pod njim. Po blatu razširja ostre koničaste stvari.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Globinam napravlja, da vrejo kakor lonec. Morje dela podobno loncu mazila.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
On dela stezo, da sije za njim. Nekdo bi mislil, da bo globina osivela.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Na zemlji ni njemu podobnega, ki je narejen brez strahu.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Gleda vse visoke stvari. Kralj je nad vsemi ponosnimi otroki.«
