Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Хоћеш ли удицом извући крокодила или ужем подвезати му језик?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Хоћеш ли му провући ситу кроз нос? Или му шиљком провртети чељусти?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Хоће ли те много молити, или ће ти ласкати?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Хоће ли учинити веру с тобом да га узмеш да ти буде слуга до века?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Хоћеш ли се играти с њим као с птицом, или ћеш га везати девојкама својим?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Хоће ли се њим частити другови? Разделити га међу трговце?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Хоћеш ли му напунити кожу шиљцима и главу оствама?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Дигни на њ руку своју; нећеш више помињати боја.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Гле, залуду је надати му се; кад га само угледа човек, не пада ли?
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Нема слободног који би га пробудио; а ко ће стати преда ме?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Ко ми је пре дао шта, да му вратим? Шта је год под свим небом, моје је.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Нећу ћутати о удима његовим ни о сили ни о лепоти стаса његовог.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Ко ће му узгрнути горњу одећу? К чељустима његовим ко ће приступити?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Врата грла његовог ко ће отворити? Страх је око зуба његових.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Крљушти су му јаки штитови спојени тврдо.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Близу су једна до друге да ни ветар не улази међу њих.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Једна је за другу прионула, држе се и не растављају се.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Кад киха као да муња сева, а очи су му као трепавице у зоре.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Из уста му излазе лучеви, и искре огњене скачу.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Из ноздрва му излази дим као из врелог лонца или котла.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Дах његов распаљује угљевље и пламен му излази из уста.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
У врату му стоји сила, и пред њим иде страх.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Уди меса његовог спојени су, једноставно је на њему, не размиче се.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Срце му је тврдо као камен, тврдо као доњи жрвањ.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Кад се дигне, дрхћу јунаци, и од страха очишћају се од греха својих.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Да га удари мач, не може се одржати, ни копље ни стрела ни оклоп.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Њему је гвожђе као плева, а бронза као труло дрво.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Неће га потерати стрела, камење из праће њему је као сламка;
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Као слама су му убојне справе, и смеје се баченом копљу.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Под њим су оштри црепови, стере себи оштре ствари у глибу.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Чини, те ври дубина као лонац, и море се мути као у ступи.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
За собом оставља светлу стазу, рекао би да је бездана оседела.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Ништа нема на земљи да би се испоредило с њим, да би створено било да се ничега не боји.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Шта је год високо презире, цар је над свим зверјем.
