Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
E taea ranei a Rewiatana te kukume mai e koe ki te matau? te pehi ranei i tona arero ki te aho?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
E whakanohoia ranei e koe he aho ki tona ihu? E pokaia ranei e koe tona kauae ki te matau?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
E maha ranei ana inoi ki a koe? E korero ngawari ranei ia ki a koe?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
E whakarite kawenata ranei ia ki a koe? e riro ai ia i a koe hei pononga oti tonu mai?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Ka rite ranei ia ki te manu hei mea takaro mau? E herea ranei ia e koe hei mea ma au kotiro?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
E waiho ranei ia hei taonga hokohoko ma nga ropu tangata hi ika? E wehewehea atu ranei ma nga kaihokohoko?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
E kapi ranei tona kiri i o tao? tona pane i nga wero ika?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Kia pa tou ringa ki a ia; maharatia te whawhai, a kei pena a mua.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Nana, he hori kau te manako ki a ia: e kore ranei tetahi e hinga noa ki te kite kau atu i a ia?
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Kahore he tangata e maia rawa hei whakaoho i a ia: na ko wai e tu ki toku aroaro?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Ko wai te tangata nana te mea kua takoto wawe ki ahau, e whakautu ai ahau ki a ia? Ahakoa he aha te mea i raro i nga rangi, puta noa, naku katoa.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
E kore e huna e ahau te korero mo ona wahi, mo tona kaha, mo te ataahua hoki o tona hanganga.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Ma wai e tihore a waho o tona kakahu? Ko wai e tae ki tana paraire rererua?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Ma wai e whakatuwhera nga tatau o tona mata? He wehi kei ona niho a taka noa.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Ko tana e whakamanamana ai ko ona unahi pakari; tutaki rawa pera i te hiri piri tonu.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Na, i te tata tonu o tetahi ki tetahi, e kore te hau e puta i waenga.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Piri tonu ratou ki a ratou ano; mau tonu, e kore ano e taea te wehe.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Ka tihe ia, ka kowha mai te marama; a ko te rite i ona kanohi kei nga kamo o te ata.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
E puta ana mai i tona mangai he rama mura, mokowhiti ana nga koraahi.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Puta ana te paowa i ona pongaponga, me te mea no te kohua e koropupu ana, no te otaota e kaia ana.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Ngiha ana nga waro i tona ha, rere atu ana te mura i tona mangai.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
Kei tona kaki te kaha e noho ana, e tuapa ana te pawera i tona aroaro.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Ko ona kikokiko tawerewere piri tonu: maro tonu ki runga ki a ia; e kore e taea te whakakorikori.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Pakari tonu tona ngakau ano he kamaka; ae ra, maro tonu ano ko to raro kohatu huri.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Ka whakarewa ia i a ia ki runga, ka wehi nga tangata nunui: na te pororaru ka porangi noa iho ratou.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Ki te whai tetahi i a ia ki te hoari, e kore e taea; ahakoa e te tao, e te pere, e te koikoi ranei.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Ki tona whakaaro he kakau witi te rino, he rakau popopopo te parahi.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
E kore ia e tahuti i te pere: ki a ia ka meinga noatia nga kohatu o te kotaha hei papapa.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Kiia ake e ia nga patu hei papapa: e kataina ana e ia te huhu o te tao.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Ko raro ona e rite ana ki te kohatu koikoi: e wharikitia ana e ia a runga o te paru ano he patunga witi.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
E meinga ana e ia te rire kia koropupu ano he kohua, me te moana kia rite ki te hinu.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
E hangaia ana e ia he huarahi kia marama i muri i a ia; tera e maharatia he hina te moana.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
I te whenua nei kahore he mea hei rite mona, he mea i hanga nei kahore ona wehi.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
E titiro ana ia ki nga mea tiketike katoa: he kingi ia mo nga tama katoa a te whakapehapeha.
