Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
An extrahere poteris Leviathan hamo, et fune ligabis linguam ejus?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Numquid pones circulum in naribus ejus, aut armilla perforabis maxillam ejus?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Numquid multiplicabit ad te preces, aut loquetur tibi mollia?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Numquid feriet tecum pactum, et accipies eum servum sempiternum?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Numquid illudes ei quasi avi, aut ligabis eum ancillis tuis?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Concident eum amici? divident illum negotiatores?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Numquid implebis sagenas pelle ejus, et gurgustium piscium capite illius?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Pone super eum manum tuam: memento belli, nec ultra addas loqui.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Ecce spes ejus frustrabitur eum, et videntibus cunctis præcipitabitur.]
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
[Non quasi crudelis suscitabo eum: quis enim resistere potest vultui meo?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Quis ante dedit mihi, ut reddam ei? omnia quæ sub cælo sunt, mea sunt.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Non parcam ei, et verbis potentibus, et ad deprecandum compositis.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Quis revelabit faciem indumenti ejus? et in medium oris ejus quis intrabit?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Portas vultus ejus quis aperiet? per gyrum dentium ejus formido.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Corpus illius quasi scuta fusilia, compactum squamis se prementibus.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Una uni conjungitur, et ne spiraculum quidem incedit per eas.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Una alteri adhærebit, et tenentes se nequaquam separabuntur.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Sternutatio ejus splendor ignis, et oculi ejus ut palpebræ diluculi.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
De ore ejus lampades procedunt, sicut tædæ ignis accensæ.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
De naribus ejus procedit fumus, sicut ollæ succensæ atque ferventis.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Halitus ejus prunas ardere facit, et flamma de ore ejus egreditur.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
In collo ejus morabitur fortitudo, et faciem ejus præcedit egestas.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Membra carnium ejus cohærentia sibi: mittet contra eum fulmina, et ad locum alium non ferentur.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Cor ejus indurabitur tamquam lapis, et stringetur quasi malleatoris incus.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Cum sublatus fuerit, timebunt angeli, et territi purgabuntur.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Cum apprehenderit eum gladius, subsistere non poterit, neque hasta, neque thorax:
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
reputabit enim quasi paleas ferrum, et quasi lignum putridum æs.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Non fugabit eum vir sagittarius: in stipulam versi sunt ei lapides fundæ.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Quasi stipulam æstimabit malleum, et deridebit vibrantem hastam.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Sub ipso erunt radii solis, et sternet sibi aurum quasi lutum.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Fervescere faciet quasi ollam profundum mare, et ponet quasi cum unguenta bulliunt.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Post eum lucebit semita: æstimabit abyssum quasi senescentem.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Non est super terram potestas quæ comparetur ei, qui factus est ut nullum timeret.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Omne sublime videt: ipse est rex super universos filios superbiæ.]
