Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Puoi tu pescare il Leviatan con l'amo e tener ferma la sua lingua con una corda,
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
ficcargli un giunco nelle narici e forargli la mascella con un uncino?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Ti farà forse molte suppliche e ti rivolgerà dolci parole?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Stipulerà forse con te un'alleanza, perché tu lo prenda come servo per sempre?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Scherzerai con lui come un passero, legandolo per le tue fanciulle?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Lo metteranno in vendita le compagnie di pesca, se lo divideranno i commercianti?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Crivellerai di dardi la sua pelle e con la fiocina la sua testa?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Metti su di lui la mano: al ricordo della lotta, non rimproverai!
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Ecco, la tua speranza è fallita, al solo vederlo uno stramazza.
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Nessuno è tanto audace da osare eccitarlo e chi mai potrà star saldo di fronte a lui?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Chi mai lo ha assalito e si è salvato? Nessuno sotto tutto il cielo.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Non tacerò la forza delle sue membra: in fatto di forza non ha pari.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Chi gli ha mai aperto sul davanti il manto di pelle e nella sua doppia corazza chi può penetrare?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Le porte della sua bocca chi mai ha aperto? Intorno ai suoi denti è il terrore!
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Il suo dorso è a lamine di scudi, saldate con stretto suggello;
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
l'una con l'altra si toccano, sì che aria fra di esse non passa:
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
ognuna aderisce alla vicina, sono compatte e non possono separarsi.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Il suo starnuto irradia luce e i suoi occhi sono come le palpebre dell'aurora.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Dalla sua bocca partono vampate, sprizzano scintille di fuoco.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Dalle sue narici esce fumo come da caldaia, che bolle sul fuoco.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Il suo fiato incendia carboni e dalla bocca gli escono fiamme.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
Nel suo collo risiede la forza e innanzi a lui corre la paura.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Le giogaie della sua carne son ben compatte, sono ben salde su di lui, non si muovono.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Il suo cuore è duro come pietra, duro come la pietra inferiore della macina.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Quando si alza, si spaventano i forti e per il terrore restano smarriti.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
La spada che lo raggiunge non vi si infigge, né lancia, né freccia né giavellotto;
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
stima il ferro come paglia, il bronzo come legno tarlato.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Non lo mette in fuga la freccia, in pula si cambian per lui le pietre della fionda.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Come stoppia stima una mazza e si fa beffe del vibrare dell'asta.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Al disotto ha cocci acuti e striscia come erpice sul molle terreno.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Fa ribollire come pentola il gorgo, fa del mare come un vaso da unguenti.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Dietro a sé produce una bianca scia e l'abisso appare canuto.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Nessuno sulla terra è pari a lui, fatto per non aver paura.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Lo teme ogni essere più altero; egli è il re su tutte le fiere più superbe.
