Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Kihúzod-e a leviátánt horoggal, s kötéllel lenyomod-e nyelvét?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Teszel-e kákagúzst orrába és kampóval átlyukaszthatod-e állkapcsát?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Fog-e könyörögni neked, avagy szelíden beszél-e hozzád?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Köt-e veled szövetséget, veheted-e örökre szolgául?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Játszhatsz-e vele mint madárral, s megkötöd-e leányzóid számára?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Alkudnak-e rajta kalmártársak, szétosztják-e kereskedők közt?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Megrakod-e tüskékkel a bőrét és halászszigonnyal fejét?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Vesd rá kezedet, gondolj harczra – nem teheted többé.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Lám, az ember várakozása megcsalatkozott, hisz már láttára is leterül.
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Nincs vakmerő, ki felingerelné: ki az tehát, ki én elémbe áll?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Ki előzött meg valamivel, hogy fizessek? Mi az egész ég alatt van, enyém az.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Nem hallgathatom el tagjait, sem hatalmának mivoltát, sem testalkatának kellemét.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Ki takarta fel ruhájának felszínét, páros fogsora közé ki hatol be?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Arczának ajtait ki nyitotta fel, fogai körül rettenet!
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Büszkeség pajzsainak csatornái, szoros pecséttel lezárva;
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
egyik éri a másikat, s levegő sem jut közéjök;
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
egyik tapad a másikhoz, összefogódznak s nem válnak szét.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Tüsszentése fényt sugároztat és szemei olyanok mint a hajnal szempillái.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Szájából fáklyák csapnak ki, tüzes sziporkák szökkennek el.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Orrlyukaiból füst megy ki, mint forró üstből kákatörzsön.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Lehelete parazsat lobbant föl, és láng megy ki szájából.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
Nyakán erő tanyázik, előtte szökik a csüggedés.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Húsának lafantyúi feszesek, szilárdak rajta, nem fityegnek.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Szíve szilárd mint a kő és szilárd mint az alsó malomkő.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Emelkedésétől hatalmasak félnek, megtöretésétől megzavarodnak.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Ha ki karddal éri, ez nem áll meg benne, sem dárda, kopja s nyílvas.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Szalmának tekinti a vasat, korhadt fának az érczet;
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
meg nem szalasztja az íjj fia, tarlóvá változnak át rajta parittyakövek.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Tarlónak tekinti a buzogányt, s nevet a lándzsának süvítésén.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Alul rajta kiélezett cserepek, cséplőszánt terít az iszapra.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Felforralja, mint a fazekat, a mélységet, olyanná teszi a tengert, mint keverő üstöt.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Mögötte világít egy ösvény, őszhajnak lehet gondolni az árt.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Nincs földön párja neki, mely alkotva van rettenthetetlennek.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Minden magast lenéz, király ő mind a büszke vadak fölött.
