Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Ziehst du das Krokodil mit der Angel heraus, legst du ihm einen Zaum ins Maul?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Kannst du einen Ring an seine Nase legen und einen Haken durch seine Kinnbacken stoßen?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Wird es dich lange bitten oder dir Zärtlichkeiten sagen?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Wird es einen Bund mit dir schließen, daß du es zum ewigen Knechte machest?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Kannst du mit ihm spielen wie mit einem Vögelein, oder es anbinden für deine Mädchen?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Verkaufen es die Genossen untereinander, oder teilen es die Händler unter sich?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Kannst du seine Haut mit Pfeilen spicken und mit Fischerhaken seinen Kopf?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Lege deine Hand daran. Du wirst des Kampfes nicht vergessen, wirst es nicht zum zweitenmal tun!
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Siehe, die Hoffnung auf dasselbe wird getäuscht; fällt man nicht schon bei seinem Anblick dahin?
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Niemand ist so kühn, daß er es reizen möchte; wer kann aber vor Mir bestehen?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Wer ist mir zuvorgekommen, daß ich es ihm vergelte? Unter dem ganzen Himmel ist alles mein!
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Ich will von seinen Gliedern nicht schweigen, sondern reden von seiner großen und schönen Gestalt.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Wer entblößt es von seinem Schuppenpanzer und greift ihm in sein doppeltes Gebiß?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Wer öffnet die Türen seines Rachens? Seine Zähne verbreiten Schrecken.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Prächtig sind seine starken Schilder, fest zusammengeschlossen und versiegelt;
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
einer fügt sich an den andern, daß kein Luftzug dazwischen kommt;
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
sie hängen fest zusammen, sind geschlossen und trennen sich nicht.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Sein Niesen strahlt wie Licht, und seine Augen sind wie die Wimpern der Morgenröte.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Aus seinem Rachen schießen Fackeln, Feuerfunken entsprühen ihm.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Dampf geht auf von seinen Nüstern, und der Sumpf wird wie ein siedender Topf.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Sein Atem facht Kohlen an, eine Flamme schießt aus seinem Munde.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
Stärke wohnt auf seinem Nacken und Schrecken zieht vor ihm her.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Die Wampen seines Fleisches sitzen fest wie angegossen und bewegen sich nicht.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Sein Herz ist hart wie Stein und so fest wie der untere Mühlstein.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Die Helden erbeben, wenn es auffährt; vor Zittern geht ihr Bogen fehl.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Greift man es mit dem Schwerte an, so haftet dieses nicht, kein Speer, kein Wurfspieß und kein Pfeil.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Es achtet Eisen für einen Strohhalm, und Erz für faules Holz.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Kein Pfeil vermag es in die Flucht zu schlagen, und Schleudersteine fallen wie Spreu von ihm ab.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Es achtet die Keule für einen Halm und verlacht das Sausen der Spieße.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Unter ihm sind spitze Scherben, es zieht wie ein Dreschschlitten über den Schlamm dahin.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Es macht die Tiefe sieden wie einen Kessel, macht das Meer zu einem Salbentopf.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Hinter ihm her leuchtet der Pfad, es macht die Flut den Silberhaaren gleich.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Auf Erden ist nicht seinesgleichen; es ist gemacht, um ohne Furcht zu sein.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Es schaut alle Hohen [furchtlos] an, es ist ein König über alle Stolzen.
