Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Kannst du das Krokodil am Angelhaken heranziehen und ihm die Zunge mit der Schnur niederdrücken?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Kannst du ihm einen Binsenring durch die Nase ziehen und einen Dorn durch seinen Kinnbacken bohren?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Meinst du, es werde viele Bitten an dich richten oder dir gute Worte geben?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Wird es einen Vertrag mit dir schließen, wonach du es für immer in deine Dienste nähmest?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Wirst du mit ihm spielen wie mit einem Vöglein und es zur Kurzweil für deine Mägdlein anbinden?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Treibt die Fischerzunft Handel mit ihm, daß sie es stückweise an die Händler abgibt?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Kannst du ihm die Haut mit Spießen spicken und seinen Kopf mit Fischerhaken durchbohren?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Vergreife dich nur einmal an ihm: mache dich auf Kampf gefaßt! Du wirst’s gewiß nicht wieder tun!
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Ja, eine solche Hoffnung erweist sich als Trug: schon bei seinem Anblick bricht man zusammen.
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Niemand ist so tollkühn, daß er es aufstört; und wer ist es, der ihm entgegengetreten und heil davongekommen wäre?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Wer unter dem ganzen Himmel ist es?
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Nicht schweigen will ich von seinen Gliedmaßen, weder von seiner Kraftfülle noch von der Schönheit seines Baues.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Wer hat je sein Panzerkleid oben aufgedeckt und wer sich in die Doppelreihe seines Gebisses hineingewagt?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Wer hat je das Doppeltor seines Rachens geöffnet? Rings um seine Zähne herum lagert Schrecken.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Prachtvoll sind die Zeilen seiner Schilder, jede einzelne enganliegend wie durch ein festes Siegel:
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
eine schließt sich eng an die andere an, und kein Lüftchen dringt zwischen ihnen ein:
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
jede haftet fest an der andern, sie greifen untrennbar ineinander.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Sein Niesen läßt einen Lichtschein erglänzen, und seine Augen gleichen den Wimpern des Morgenrots.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Aus seinem Rachen schießen Flammen, sprühen Feuerfunken hervor.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Aus seinen Nüstern strömt Rauch heraus wie aus einem siedenden Topf und wie aus Binsenfeuer.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Sein Atem setzt Kohlen in Brand, und Flammen entfahren seinem Rachen.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
In seinem Nacken wohnt Kraft, und vor ihm her stürmt bange Furcht dahin.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Die Wampen seines Leibes haften fest zusammen, sind wie angegossen an ihm, unbeweglich.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Sein Herz ist hart wie ein Stein und unbeweglich wie ein unterer Mühlstein.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Wenn es auffährt, schaudern selbst Helden, geraten vor Entsetzen außer sich.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Trifft man es mit dem Schwert – das haftet ebensowenig wie Speer, Wurfspieß und Pfeil.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Eisen achtet es gleich Stroh, Erz gleich morschem Holz.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Kein Pfeil des Bogens bringt es zum Fliehen; Schleudersteine verwandeln sich ihm in Spreu.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Wie ein Strohhalm kommt ihm die Keule vor, und nur ein Lächeln hat es für den Anprall der Lanze.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Seine Unterseite bilden spitze Scherben; einen breiten Dreschschlitten drückt es in den Schlamm ein.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Es macht die tiefe Wasserflut wie einen Kochtopf sieden, rührt das Meer auf wie einen Salbenkessel.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Hinter ihm her leuchtet sein Pfad: man könnte die Schaumflut für Silberhaar halten.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Auf Erden gibt es nicht seinesgleichen; es ist dazu geschaffen, sich nie zu fürchten.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Auf alles Hohe sieht es mit Verachtung hin: der König ist es über alle stolzen Tiere.«
