Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Kannst du den Leviathan ziehen mit dem Hamen und seine Zunge mit einem Strick fassen?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Kannst du ihm eine Angel in die Nase legen und mit einem Stachel ihm die Backen durchbohren?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Meinest du, er werde dir viel Flehens machen oder dir heucheln?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Meinest du, daß er einen Bund mit dir machen werde, daß du ihn immer zum Knecht habest?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Kannst du mit ihm spielen wie mit einem Vogel, oder ihn deinen Dirnen binden?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Meinest du, die Gesellschaften werden ihn zerschneiden, daß er unter die Kaufleute zerteilet wird?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Kannst du das Netz füllen mit seiner Haut und die Fischreusen mit seinem Kopf?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Wenn du deine Hand an ihn legst, so gedenke, daß ein Streit sei, den du nicht ausführen wirst.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Siehe, seine Hoffnung wird ihm fehlen; und wenn er sein ansichtig wird, schwinget er sich dahin.
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Niemand ist so kühn, der ihn reizen darf; wer ist denn, der vor mir stehen könne?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Wer hat mir was zuvor getan, daß ich's ihm vergelte? Es ist mein, was unter allen Himmeln ist.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Dazu muß ich nun sagen, wie groß, wie mächtig und wohl geschaffen er ist.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Wer kann ihm sein Kleid aufdecken? Und wer darf es wagen, ihm zwischen die Zähne zu greifen?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Wer kann die Kinnbacken seines Antlitzes auftun? Schrecklich stehen seine Zähne umher.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Seine stolzen Schuppen sind wie feste Schilde, fest und enge ineinander.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Eine rührt an die andere, daß nicht ein Lüftlein dazwischengehet.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Es hängt eine an der andern, und halten sich zusammen, daß sie sich nicht voneinander trennen.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Sein Niesen glänzet wie ein Licht; seine Augen sind wie die Augenlider der Morgenröte.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Aus seinem Munde fahren Fackeln, und feurige Funken schießen heraus.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Aus seiner Nase gehet Rauch wie von heißen Töpfen und Kessel.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Sein Odem ist wie lichte Lohe, und aus seinem Munde gehen Flammen.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
Er hat einen starken Hals; und ist seine Lust, wo er etwas verderbet.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Die Gliedmaßen seines Fleisches hangen aneinander und halten hart an ihm, daß er nicht zerfallen kann.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Sein Herz ist so hart wie ein Stein und so fest wie ein Stück vom untersten Mühlstein.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Wenn er sich erhebt, so entsetzen sich die Starken; und wenn er daherbricht, so ist keine Gnade da.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Wenn man zu ihm will mit dem Schwert, so regt er sich nicht; oder mit Spieß, Geschoß und Panzer.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Er achtet Eisen wie Stroh und Erz wie faul Holz.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Kein Pfeil wird ihn verjagen; die Schleudersteine sind wie Stoppeln.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Den Hammer achtet er wie Stoppeln; er spottet der bebenden Lanze.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Unter ihm liegen scharfe Steine und fährt über die scharfen Felsen wie über Kot.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Er macht, daß das tiefe Meer siedet wie ein Topf, und rührt es ineinander, wie man eine Salbe menget.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Nach ihm leuchtet der Weg, er macht die Tiefe ganz grau.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Auf Erden ist ihm niemand zu gleichen; er ist gemacht ohne Furcht zu sein.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Er verachtet alles, was hoch ist; er ist ein König über alle Stolzen.
