Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Kannst du das Krokodil mit der Angel ziehen und mit der Schnur seine Zunge niederdrücken?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Ziehst du ihm eine Binsenschnur durch die Nase und durchbohrst du mit dem Haken seine Backe?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Wird es dir viel Flehens machen oder dir gute Worte geben?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Wird es einen Vertrag mit dir eingehen, daß du es für immer zum Sklaven nehmest?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Wirst du mit ihm spielen, wie mit einem Vöglein und kannst du es anbinden für deine Mädchen?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Feilschen darum die Zunftgenossen, verteilen es unter die Händler?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Kannst du sein Haupt mit Stacheln spicken und seinen Kopf mit schwirrenden Harpunen?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Lege nur deine Hand an es - gedenke, welch' ein Kampf! du wirst's nicht wieder thun.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Ja, seine Hoffnung ward betrogen; wird er doch schon bei seinem Anblick hingestreckt.
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
So tollkühn ist keiner, daß er es reizen dürfte, - und wer ist, der mir sich stellen dürfte?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Wer hat mir etwas zuvor gethan, daß ich vergelten müßte? Was irgendwo unter dem Himmel ist, gehört mir!
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Ich darf nicht schweigen von seinen Gliedern, noch von der Stärke und der Schönheit seines Baus.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Wer hat je vorn sein Gewand aufgedeckt, und wer dringt in seines Gebisses Doppelreihen?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Wer hat je seines Rachens Doppelthor geöffnet? Um seine Zähne rings ist Schrecken!
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Ein Stolz sind die Rinnen der Schilde, mit festem Siegel verschlossen.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Eins reiht sich an das andere, kein Lüftchen dringt zwischen sie ein.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Jedes hängt am andern fest; sie schließen sich zusammen unzertrennlich.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Sein Niesen läßt Licht erglänzen, und seine Augen gleichen der Morgenröte Wimpern.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Seinem Rachen entfahren Fackeln, entsprühen Feuerfunken.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Aus seinen Nüstern dringt Dampf hervor wie von einem siedenden Topf mit Binsenfeuerung.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Sein Odem entzündet Kohlen, und Flammen entfahren seinem Rachen.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
Auf seinem Halse wohnt die Kraft, und vor ihm her tanzt Verzagen.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Die Wampen seines Leibes haften fest, ihm angegossen unbeweglich.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Sein Herz ist fest gegossen wie Stein, ja fest gegossen, wie ein unterer Mühlstein.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Wenn es auffährt, so fürchten sich Helden, geraten vor Schrecken in Verwirrung.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Greift man es an mit dem Schwert - so hält das nicht Stand, nicht Lanze, Pfeil und Panzer.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Es achtet das Eisen für Stroh, für wurmstichig Holz das Erz.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Der Sohn des Bogens verjagt es nicht, in Strohhalme verwandeln sich ihm Schleudersteine.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Wie Strohhalme gelten ihm Keulen, und es lacht des Sausens der Lanze.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Unten an ihm sind spitzeste Scherben; einen Dreschschlitten breitet es aus auf dem Schlamm.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Es macht die Tiefe sieden wie einen Topf, macht das Wasser einem Salbenkessel gleich.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Hinter ihm leuchtet ein Pfad auf; man hält die Flut für Silberhaar.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Nichts kommt ihm gleich auf Erden, ihm, das geschaffen ist, sich nie zu fürchten.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Auf alles Hohe sieht es herab - ein König ist es über alle Stolzen!
