< Jób 41 >

1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Kannst du das Krokodil mit einer Angel ziehen und seine Zunge mit dem Stricke niederdrücken?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Kannst du ihm durch die Nase eine Binsenschnur durchziehen? Durchbohren mit dem Haken seine Backe?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Wird's dir viel Flehens machen; wird's dir wohl gute Worte geben?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Mit dir Verträge schließen, daß du's zum Knecht für immer nehmest?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Kannst du mit ihm wohl spielen wie mit einem Vöglein? Und bindest du's für deine Mädchen an,
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
die seinetwegen Freundinnen einladen und unter Mägdlein es verlosen?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Kannst du mit Stacheln seine Haut ihm spicken und seinen Kopf mit schwirrenden Harpunen?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Leg' deine Hand einmal daran! Bedenke, welch ein Kampf! Du tust's nie wieder."
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
"Ja, seine Hoffnung wird getäuscht; bei seinem bloßen Anblick stürzt er hin.
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Kein Mensch ist so verwegen, daß er's reizt. 'Wer stellt sich vor mich hin?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Wer griff mich an, und ich ließ diesen unversehrt entkommen? Mein wär ein solcher unterm ganzen Himmel.'
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Von seinen Gliedern kann ich nimmer schweigen und nicht von seiner Kraft, vom Ebenmaße seines Baues.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Wer kann sein äußeres Kleid beschreiben, und wer sein doppeltes Gebiß abzeichnen?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Wer läßt in seines Rachens Doppeltüre sehen? Um seine Zähne lagert Schrecken.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Sein Rücken ist aus Rinnen voller Schilde, in engem Anschluß fest verschlossen.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Eins reiht sich an das andere; dazwischen gibt es keine Fuge.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Ein jedes hängt am anderen fest. Sie schließen unzertrennlich sich zusammen.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Sein Niesen läßt das Licht aufleuchten, und seine Augen sind der Morgenröte Wimpern gleich.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Aus seinem Rachen fahren Fackeln, sprühen Feuerfunken.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Aus seinen Nüstern fährt ein Dampf gleichwie aus einem siedend heißen Topf.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Sein Odem zündet Kohlen an; aus seinem Rachen fahren Flammen.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
In seinem Nacken wohnt die Kraft; ein Sack hängt vorn an ihm herab.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Die Wampen seines Fleisches haften fest, ihm angegossen, unbeweglich.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Sein Herz fest wie ein Stein, fest wie ein unterer Mühlstein.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Wenn's auffährt, zagen Stärkste, sie taumeln ob der Wasserwirbel.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Wenn man's mit einem Schwerte trifft, hält dies nicht stand, nicht Lanze, Wurfgeschoß noch Panzer.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Das Eisen achtet es für Stroh, für morsches Holz das Erz.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Nicht können's Pfeile je durchbohren, und Schleudersteine sind ihm wie Strohhalme.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Auch Keulen gelten ihm wie Halme, und übers Lanzenschwirren spottet es.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Und unten sind an ihm ganz spitze Scherben. Wie eine Dreschwalze, so fährt es auf dem Schlamm dahin.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Wie einen Topf, so läßt's die Tiefe brodeln; es macht das Wasser wie in einem Salbenkessel.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Ein Pfad aufleuchtet hinter ihm; man hält die Flut für Silberhaar.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Auf Erden ist nicht seinesgleichen; geschaffen ist's, sich nicht zu fürchten.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Auf alles Mächtige schaut es voll Stolz, ist's doch ein König über alle stolzen Tiere."

< Jób 41 >