Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Ziehst du den Leviathan herbei mit der Angel, und senkst du seine Zunge in die Angelschnur?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Kannst du einen Binsenstrick durch seine Nase ziehen, und seinen Kinnbacken mit einem Ringe durchbohren?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Wird er viel Flehens an dich richten, oder dir sanfte Worte geben?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Wird er einen Bund mit dir machen, daß du ihn zum ewigen Knechte nehmest?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Wirst du mit ihm spielen wie mit einem Vogel, und ihn anbinden für deine Mädchen?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Werden die Fischergenossen ihn verhandeln, ihn verteilen unter Kaufleute?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Kannst du seine Haut mit Spießen füllen, und seinen Kopf mit Fischharpunen?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Lege deine Hand an ihn, gedenke des Kampfes, tue es nicht wieder!
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Siehe, eines jeden Hoffnung wird betrogen: wird man nicht schon bei seinem Anblick niedergeworfen?
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Niemand ist so kühn, daß er ihn aufreize. Und wer ist es, der sich vor mein Angesicht stellen dürfte?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Wer hat mir zuvor gegeben? Und ich werde ihm vergelten. Was unter dem ganzen Himmel ist, ist mein.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Nicht schweigen will ich von seinen Gliedern und von seiner Kraftfülle und von der Schönheit seines Baues.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Wer deckte die Oberfläche seines Gewandes auf? In sein Doppelgebiß, wer dringt da hinein?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Wer tat die Pforte seines Angesichts auf? Der Kreis seiner Zähne ist ein Schrecken.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Ein Stolz sind seine starken Schilder, jedes einzelne verschlossen mit festem Siegel.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Eines fügt sich ans andere, und keine Luft dringt dazwischen;
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Stück an Stück hangen sie fest zusammen, greifen ineinander und trennen sich nicht.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Sein Niesen strahlt Licht aus, und seine Augen sind gleich den Wimpern der Morgenröte.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Aus seinem Rachen gehen Fackeln, sprühen feurige Funken hervor.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Aus seinen Nüstern fährt Rauch, wie aus einem siedenden Topfe und Kessel.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Sein Hauch entzündet Kohlen, und eine Flamme fährt aus seinem Rachen.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
In seinem Halse wohnt Stärke, und die Angst hüpft vor ihm her.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Die Wampen seines Fleisches schließen an, sind ihm fest angegossen, unbeweglich.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Sein Herz ist hart wie Stein, und hart wie ein unterer Mühlstein.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Vor seinem Erheben fürchten sich Starke, vor Verzagtheit geraten sie außer sich.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Trifft man ihn mit dem Schwerte, es hält nicht stand, noch Speer, noch Wurfspieß, noch Harpune.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Das Eisen achtet er für Stroh, das Erz für faules Holz.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Der Pfeil jagt ihn nicht in die Flucht, Schleudersteine verwandeln sich ihm in Stoppeln.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Wie Stoppeln gilt ihm die Keule, und er verlacht das Sausen des Wurfspießes.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Unter ihm sind scharfe Scherben; einen Dreschschlitten breitet er hin auf den Schlamm.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Er macht die Tiefe sieden wie einen Topf, macht das Meer wie einen Salbenkessel.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Hinter ihm leuchtet der Pfad, man könnte die Tiefe für graues Haar halten.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Auf Erden ist keiner ihm gleich, der geschaffen ist ohne Furcht.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Alles Hohe sieht er an; er ist König über alle wilden Tiere.
