Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Tireras-tu Léviathan avec un hameçon, et lui serreras-tu la langue avec une corde?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Lui passeras-tu un jonc dans les narines, et lui perceras-tu la mâchoire avec un anneau?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
T’adressera-t-il d’ardentes prières, te dira-t-il de douces paroles?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Fera-t-il une alliance avec toi, le prendras-tu toujours à ton service?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Joueras-tu avec lui comme avec un passereau, l’attacheras-tu pour amuser tes filles?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Les pêcheurs associés en font-ils le commerce, le partagent-ils entre les marchands?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Cribleras-tu sa peau de dards, perceras-tu sa tête du harpon?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Essaie de mettre la main sur lui: souviens-toi du combat, et tu n’y reviendras plus.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Voici que le chasseur est trompé dans son attente; la vue du monstre suffit à le terrasser.
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Nul n’est assez hardi pour provoquer Léviathan: qui donc oserait me résister en face?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Qui m’a obligé, pour que j’aie à lui rendre? Tout ce qui est sous le ciel est à moi.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Je ne veux pas taire ses membres, sa force, l’harmonie de sa structure.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Qui jamais a soulevé le bord de sa cuirasse? Qui a franchi la double ligne de son râtelier?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Qui a ouvert les portes de sa gueule? Autour de ses dents habite la terreur.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Superbes sont les lignes de ses écailles, comme des sceaux étroitement serrés.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Chacune touche sa voisine; un souffle ne passerait pas entre elles.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Elles adhèrent l’une à l’autre, elles sont jointes et ne sauraient se séparer.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Ses éternuements font jaillir la lumière, ses yeux sont comme les paupières de l’aurore.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Des flammes jaillissent de sa gueule, il s’en échappe des étincelles de feu.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Une fumée sort de ses narines, comme d’une chaudière ardente et bouillante.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Son souffle allume les charbons, de sa bouche s’élance la flamme.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
Dans son cou réside la force, devant lui bondit l’épouvante.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Les muscles de sa chair tiennent ensemble; fondus sur lui, inébranlables.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Son cœur est dur comme la pierre, dur comme la meule inférieure.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Quand il se lève, les plus braves ont peur, l’épouvante les fait défaillir.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Qu’on l’attaque avec l’épée, l’épée ne résiste pas, ni la lance, ni le javelot, ni la flèche.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Il tient le fer pour de la paille, l’airain comme un bois vermoulu.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
La fille de l’arc ne le fait pas fuir, les pierres de la fronde sont pour lui un fétu;
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
la massue, un brin de chaume; il se rit du fracas des piques.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Sous son ventre sont des tessons aigus: on dirait une herse qu’il étend sur le limon.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Il fait bouillonner l’abîme comme une chaudière, il fait de la mer un vase de parfums.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Il laisse après lui un sillage de lumière, on dirait que l’abîme a des cheveux blancs.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Il n’a pas son égal sur la terre, il a été créé pour ne rien craindre.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Il regarde en face tout ce qui est élevé, il est le roi des plus fiers animaux.
