Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Voitko onkia koukulla Leviatanin ja siimaan kietoa sen kielen?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Voitko kiinnittää kaislaköyden sen kuonoon ja väkäraudalla lävistää siltä posken?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Rukoileeko se sinua paljon, tahi puhutteleeko se sinua lempeästi?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Tekeekö se liiton sinun kanssasi, että saisit sen olemaan orjanasi ainaisesti?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Voitko leikkiä sillä niinkuin lintusella tahi sitoa sen tyttöjesi pidellä?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Hierovatko pyyntikunnat siitä kauppaa, jakavatko sen kauppamiesten kesken?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Voitko iskeä sen nahan täyteen ahinkaita ja sen pään kala-ahraimia?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Laskehan vain kätesi sen päälle, niin muistat sen ottelun; et sitä toiste yritä!
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Katso, siinä toivo pettää; jo sen näkemisestä sortuu maahan."
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
"Ei ole niin rohkeata, joka sitä ärsyttäisi. Kuka sitten kestäisi minun edessäni?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Kuka on minulle ensin antanut jotakin, joka minun olisi korvattava? Mitä kaiken taivaan alla on, se on minun.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
En saata olla puhumatta sen jäsenistä, en sen voimasta ja sorjasta rakenteesta.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Kuka voi riisua siltä päällysvaatteen, kuka tunkeutua sen kaksinkertaisten purimien väliin?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Kuka on avannut sen kasvojen kaksoisoven? Sen hammasten ympärillä on kauhu.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Sen ylpeytenä ovat uurteiset selkäkilvet, kiinnitetyt lujalla sinetillä.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Ne käyvät tarkoin toinen toiseensa, niin ettei ilma välitse pääse.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Ne ovat toisiinsa liitetyt, pysyvät kiinni erkanematta.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Sen aivastus on kuin valon välähdys, sen silmät ovat kuin aamuruskon silmäripset.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Sen kidasta lähtee tulisoihtuja, sinkoilee säkeniä.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Sen sieramista käy savu niinkuin kihisevästä kattilasta ja kaislatulesta.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Sen puhallus polttaa kuin tuliset hiilet, ja sen suusta lähtee liekki.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
Sen kaulassa asuu voima, ja sen edellä hyppii kauhistus.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Sen pahkuraiset lihat ovat kiinteät, ovat kuin valetut, järkkymättömät.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Sen sydän on valettu kovaksi kuin kivi, kovaksi valettu kuin alempi jauhinkivi.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Kun se nousee, peljästyvät sankarit, kauhusta he tyrmistyvät.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Jos sen kimppuun käydään miekoin, ei miekka kestä, ei keihäs, ei heittoase eikä panssari.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Sille on rauta kuin oljenkorsi, vaski kuin lahopuu.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Ei aja sitä pakoon nuoli, jousen poika, akanoiksi muuttuvat sille linkokivet.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Kuin oljenkorsi on sille nuija, keihästen ryskeelle se nauraa.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Sen vatsapuolessa on terävät piikit, se kyntää mutaa leveälti kuin puimaäes.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Se panee syvyyden kiehumaan kuin padan, tekee meren voidekattilan kaltaiseksi.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Sen jäljessä polku loistaa, syvyydellä on kuin hopeahapset.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Ei ole maan päällä sen vertaista; se on luotu pelottomaksi.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Se katsoo ylen kaikkea, mikä korkeata on; se on kaikkien ylväitten eläinten kuningas."
