Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Kan du trække Krokodillen op med Krog og binde dens Tunge med Snøre?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Kan du mon stikke et Siv i dens Snude, bore en Krog igennem dens Kæber?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Mon den vil trygle dig længe og give dig gode Ord?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Mon den vil indgaa en Pagt med dig, saa du faar den til Træl for evigt?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Han du mon lege med den som en Fugl og tøjre den for dine Pigebørn?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Falbyder Fiskerlauget den og stykker den ud mellem Sælgerne?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Mon du kan spække dens Hud med Kroge og med Harpuner dens Hoved?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Læg dog engang din Haand paa den! Du vil huske den Kamp og gør det ej mer.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Det Haab vilde blive til Skamme, alene ved Synet laa du der.
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Ingen drister sig til at tirre den, hvem holder Stand imod den?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Hvem møder den og slipper fra det hvem under hele Himlen?
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Jeg tier ej om dens Lemmer, hvor stærk den er, hvor smukt den er skabt.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Hvem har trukket dens Klædning af, trængt ind i dens dobbelte Panser?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Hvem har aabnet dens Ansigts Døre? Rundt om dens Tænder er Rædsel.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Dens Ryg er Reder af Skjolde, dens Bryst er et Segl af Sten;
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
de sidder tæt ved hverandre, Luft kommer ikke ind derimellem;
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
de hænger fast ved hverandre, uadskilleligt griber de ind i hverandre.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Dens Nysen fremkalder straalende Lys, som Morgenrødens Øjenlaag er dens Øjne.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Ud af dens Gab farer Fakler, Ildgnister spruder der frem.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Em staar ud af dens Næsebor som af en ophedet, kogende Kedel.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Dens Aande tænder som glødende Kul, Luer staar ud af dens Gab.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
Styrken bor paa dens Hals, og Angsten hopper foran den.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Tæt sidder Kødets Knuder, som støbt til Kroppen; de rokkes ikke;
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
fast som Sten er dens Hjerte støbt, fast som den nederste Møllesten.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Naar den rejser sig, gyser Helte, fra Sans og Samling gaar de af Skræk.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Angriberens Sværd holder ikke Stand, ej Kastevaaben, Spyd eller Pil.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Jern regner den kun for Halm og Kobber for trøsket Træ;
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Buens Søn slaar den ikke paa Flugt, Slyngens Sten bliver Straa for den,
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Stridskøllen regnes for Rør, den ler ad det svirrende Spyd.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Paa Bugen er der skarpe Rande, dens Spor i Dyndet er som Tærskeslædens;
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Dybet faar den i Kog som en Gryde, en Salvekedel gør den af Floden;
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
bag den er der en lysende Sti, Dybet synes som Sølverhaar.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Dens Lige findes ikke paa Jord, den er skabt til ikke at frygte.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Alt, hvad højt er, ræddes for den, den er Konge over alle stolte Dyr.
