Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Kan du trække Leviathan op med en Krog? eller drage dens Tunge med en Snor, du lader synke ned?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Kan du sætte et Sivreb i dens Næse eller gennembore dens Kæber med en Krog?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Mon den vil gøre mange ydmyge Begæringer til dig eller tale milde Ord for dig?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Mon den vil gøre en Pagt med dig, at du kan tage den til Tjener evindelig?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Kan du lege med den som med en Fugl? eller binde den fast, til Morskab for dine Smaapiger?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Skulle Deltagerne vel drive Handel med den? skulle de dele den ud iblandt Købmænd?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Kan du fylde dens Hud med Spyd, dens Hoved med Harpuner?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Læg din Haand paa den! Du vil huske den Kamp og ikke gøre det mere.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Se, Haabet derom slaar fejl; styrter man ikke ned endog kun ved Synet af den?
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Der er ingen saa dumdristig, at han tør tirre den; hvo er da den, der vil bestaa for mit Ansigt?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
— Hvo har givet mig noget først, at jeg skulde betale det? hvad der er under al Himmelen, det er mit —
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
jeg vil ikke tie om dens Lemmer og dens Styrkes Beskaffenhed og dens Legemsbygnings Yndelighed.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Hvo har afklædt den dens ydre Bedækning? hvo tør komme ind imellem dens dobbelte Tandrækker?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Hvo har opladt dens Ansigts Døre? omkring dens Tænder er der Rædsel.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Dens Skjoldes Rande ere prægtige, lukkede som med et tæt Segl.
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Den ene er saa nær ved den anden, at der ikke kan komme Vejr ind imellem dem.
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Den ene hænger fast ved den anden; de gribe i hverandre og adskilles ikke.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Dens Nysen lader Lys skinne, og dens Øjne ere som Morgenrødens Øjenlaage.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Af dens Mund fare Blus, Ildgnister fare ud.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Af dens Næsebor udgaar Røg som af en sydende Gryde og af en Kedel.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Dens Aande kan stikke Ild i Kul, og en Lue gaar ud af dens Mund.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
Paa dens Hals hviler Styrke, og Angest hopper foran den.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Dens Køds Stykker hænge fast sammen; det er som støbt paa den, det kan ikke bevæges.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Dens Hjerte er støbt fast som Sten, ja, støbt fast som den nederste Møllesten.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Naar den farer op, grue de stærke; af Angest forfejle de Maalet.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Angriber nogen den med Sværd, da bider det ikke paa, ej heller Spyd, Kastevaaben eller Lanse.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Den agter Jern som Straa, Kobber som raaddent Træ.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Ingen Pil jager den paa Flugt, Slyngestene blive for den som Avner.
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Køllen agtes som Avner, og den ler ad det susende Glavind.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Under den ere skarpe Skæl, og det er, som den drager en Tærskeslæde hen over Dyndet.
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Dybet syder som en Gryde; den gør Havet som en Salvekedel.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Den gør, at Vejen skinner efter den; man maatte holde Havet for graahaaret.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
Der er ingen, som kat? lignes ved den paa Jorden, den er skabt til at være uden Frygt.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Den ser ned paa alt højt; den er en Konge over alle stolte Dyr.
