Jób 41
1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
Можеш ли да извлечеш крокодила с въдица, Или да притиснеш езика му с въже?
2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
Можеш ли тури оглавник на носа му, Или да пробиеш челюстта му с кука?
3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
Ще отправи ли той към тебе много моления? Ще ти говори ли със сладки думи?
4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
Ще направи ли договор с тебе, Та да го вземеш за вечен слуга?
5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
Можеш ли игра с него както с птица? Или ще то вържеш ли за забава на момичетата си?
6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
Дружините риболовци ще търгуват ли с него? Ще го разделят ли между търговците?
7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
Можеш ли прониза кожата му със сулици, Или главата му с рибарски копия?
8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Тури ръката си на него; Спомни си боя, и не прави вече това.
9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
Ето, надеждата да го хване някой е празна; Даже от изгледа му не отпада ли човек?
10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
Няма човек толкова дързък щото да смее да го раздразни. Тогава кой може да застане пред Мене?
11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
Кой Ми е дал по-напред, та да му отплатя? Все що има под цялото небе е Мое.
12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Няма да мълча за телесните му части, нито за силата Му. Нито за хубавото му устройство.
13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
Кой може да смъкне външната му дреха? Кой може да влезе вътре в двойните му челюсти?
14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
Кой може да отвори вратите на лицето му? Зъбите му изоколо са ужасни.
15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
Той се гордее с наредените си люспи, Съединени заедно като че ли плътно запечатани;
16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Едната се допира до другата Така щото ни въздух не може да влезе между тях;
17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
Прилепени са една за друга, Държат се помежду си тъй щото не могат да се отделят.
18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Когато киха блещи светлина, И очите му са като клепачите на зората.
19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
Из устата му излизат запалени факли, И огнени искри изкачат.
20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Из ноздрите му излиза дим, Като на възвряло гърне над пламнали тръстики.
21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
Дишането му запаля въглища. И пламъкът излиза из устата му.
22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
На врата му обитава сила. И всички заплашени скачат пред него.
23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
Пластовете на месата му са слепени, Твърди са на него, не могат се поклати.
24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
Сърцето му е твърдо като камък, Даже твърдо като долния воденичен камък.
25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
Когато става, силните се ужасяват, От страх се смайват.
26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
Мечът на тогова, който би го улучил, не може да удържи, - Ни копие, ни сулица, ни остра стрела.
27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
Той счита желязото като плява, Медта като гнило дърво.
28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Стрелите не могат го накара да бяга; Камъните на прашката са за него като слама;
29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
Сопи се считат като слама; Той се присмива на махането на копието.
30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
Като остри камъни има по долните му части; Простира като белези от диканя върху тинята;
31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
Прави бездната да ври като котел; Прави морето като варилница за миро.
32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
Оставя подир себе си светла диря, Тъй щото някой би помислил, че бездната е побеляла от старост.
33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
На земята няма подобен нему, Създаден да няма страх.
34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Той изглежда всяко високо нещо; Цар е над всичките горделиви зверове.
