Jób 40
1 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
I tako odgovarajuæi Gospod Jovu reèe:
2 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
Ko se prepire s Bogom, hoæe li ga uèiti? koji kudi Boga, neka odgovori na to.
3 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
Tada Jov odgovori Gospodu i reèe:
4 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
Gle, ja sam malen, šta bih ti odgovorio? Meæem ruku svoju na usta svoja.
5 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.
Jednom govorih, ali neæu odgovarati; i drugom, ali neæu više.
6 Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:
A Gospod opet odgovarajuæi Jovu iz vihora reèe:
7 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Opaši se sada kao èovjek; ja æu te pitati, a ti mi kazuj.
8 Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?
Hoæeš li ti uništiti moj sud? hoæeš li mene osuditi da bi sebe opravdao?
9 Èili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?
Je li u tebe mišica kao u Boga? grmiš li glasom kao on?
10 Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.
Okiti se sada èašæu i velièanstvom, u slavu i krasotu obuci se.
11 Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.
Prospi jarost gnjeva svojega, i pogledaj sve ponosite, i obori ih.
12 Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.
Pogledaj sve ponosite, i ponizi ih, i potri bezbožnike na mjestu njihovu.
13 Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.
Zatrpaj ih sve u prah, i poveži im lice na skrivenu mjestu.
14 A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.
Tada æu te i ja hvaliti da te èuva desnica tvoja.
15 Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.
A gle, slon, kojega sam stvorio s tobom, jede travu kao vo;
16 Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.
Gle, snaga mu je u bedrima njegovijem, i sila mu je u pupku trbuha njegova;
17 Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.
Diže rep svoj kao kedar, žile od jaja njegovijeh spletene su kao grane;
18 Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.
Kosti su mu kao cijevi mjedene, zglavci kao poluge gvozdene.
19 Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.
On je prvo izmeðu djela Božijih, tvorac njegov dao mu je maè.
20 Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.
Gore nose mu piæu, i sve zvijerje poljsko igra se ondje.
21 V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.
U hladu liježe, u gustoj trsci i glibu.
22 Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.
Granata drveta zaklanjaju ga sjenom svojim, i opkoljavaju ga vrbe na potocima.
23 Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.
Gle, ustavlja rijeku da ne teèe, uzda se da æe ispiti Jordan gubicom svojom.
24 Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?
Hoæe li ga ko uhvatiti na oèi njegove? zamku mu provuæi kroz nos?
