Jób 40
1 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
Et adjecit Dominus, et locutus est ad Job:
2 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
Numquid qui contendit cum Deo, tam facile conquiescit? utique qui arguit Deum, debet respondere ei.
3 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
Respondens autem Job Domino, dixit:
4 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
Qui leviter locutus sum, respondere quid possum? manum meam ponam super os meum.
5 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.
Unum locutus sum, quod utinam non dixissem: et alterum, quibus ultra non addam.
6 Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:
Respondens autem Dominus Job de turbine, dixit:
7 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Accinge sicut vir lumbos tuos: interrogabo te, et indica mihi.
8 Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?
Numquid irritum facies judicium meum, et condemnabis me, ut tu justificeris?
9 Èili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?
Et si habes brachium sicut Deus? et si voce simili tonas?
10 Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.
Circumda tibi decorem, et in sublime erigere, et esto gloriosus, et speciosis induere vestibus.
11 Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.
Disperge superbos in furore tuo, et respiciens omnem arrogantem humilia.
12 Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.
Respice cunctos superbos, et confunde eos, et contere impios in loco suo.
13 Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.
Absconde eos in pulvere simul, et facies eorum demerge in foveam.
14 A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.
Et ego confitebor quod salvare te possit dextera tua.
15 Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.
Ecce behemoth quem feci tecum, fœnum quasi bos comedet.
16 Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.
Fortitudo ejus in lumbis ejus, et virtus illius in umbilico ventris ejus.
17 Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.
Stringit caudam suam quasi cedrum; nervi testiculorum ejus perplexi sunt.
18 Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.
Ossa ejus velut fistulæ æris; cartilago illius quasi laminæ ferreæ.
19 Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.
Ipse est principium viarum Dei: qui fecit eum applicabit gladium ejus.
20 Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.
Huic montes herbas ferunt: omnes bestiæ agri ludent ibi.
21 V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.
Sub umbra dormit in secreto calami, et in locis humentibus.
22 Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.
Protegunt umbræ umbram ejus: circumdabunt eum salices torrentis.
23 Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.
Ecce absorbebit fluvium, et non mirabitur, et habet fiduciam quod influat Jordanis in os ejus.
24 Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?
In oculis ejus quasi hamo capiet eum, et in sudibus perforabit nares ejus.
