Jób 40
1 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
Hierauf wandte sich der HERR weiter an Hiob mit der Frage:
2 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
»Hadern will der Tadler mit dem Allmächtigen? Der Ankläger Gottes gebe Antwort darauf!«
3 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
Da antwortete Hiob dem HERRN:
4 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
»Ach, ich bin zu gering: was soll ich dir entgegnen? Ich lege meine Hand auf den Mund!
5 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.
Einmal habe ich geredet, werde aber nichts mehr entgegnen; und noch ein zweites Mal habe ich es getan, doch niemals tue ich es wieder.«
6 Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:
Weiter antwortete der HERR dem Hiob aus dem Wettersturm heraus folgendermaßen:
7 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
»Auf! Gürte dir die Lenden wie ein Mann: ich will dich fragen, und du belehre mich!
8 Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?
Willst du wirklich mein Recht zunichte machen, mich schuldig sprechen, damit du als gerecht dastehst?«
9 Èili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?
»Hast du etwa einen Arm wie Gott, und vermagst du den Donner so laut rollen zu lassen wie er?
10 Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.
So schmücke dich doch mit Erhabenheit und Hoheit und kleide dich in Pracht und Herrlichkeit!
11 Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.
Laß die Ausbrüche deines Zorns sich ergießen! Und gewahrst du irgendeinen Hochmütigen, so wirf ihn nieder!
12 Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.
Ja, gewahrst du irgendeinen Hochmütigen, so demütige ihn und stürze die Frevler nieder, wo sie stehen!
13 Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.
Laß sie allesamt tief in den Staub sinken, laß ihr Angesicht erstarren in Todesgrauen!
14 A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.
Dann will auch ich dich lobend anerkennen, daß deine Rechte dir den Sieg verliehen hat.«
15 Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.
»Sieh doch das Nilpferd an, das ich geschaffen habe wie dich: von Pflanzen nährt es sich wie das Rind!
16 Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.
Sieh doch, welche Kraft bei ihm in den Lenden wohnt und welche Stärke in den Muskeln seines Leibes!
17 Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.
Es macht seinen Schwanz so starr wie eine Zeder; die Sehnen seiner Schenkel sind fest verflochten.
18 Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.
Seine Knochen sind Röhren von Erz, seine Gebeine gleich geschmiedeten Eisenstangen.
19 Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.
Es ist der Erstling der schöpferischen Tätigkeit Gottes; sein Bildner hat ihm auch sein Schwert verliehen.
20 Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.
Denn Futter liefern ihm die Anhöhen, wo alle wilden Landtiere spielen.
21 V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.
Unter Lotusbüschen lagert es sich, im Versteck von Schilfrohr und Sumpf;
22 Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.
Lotusbüsche geben ihm Deckung mit ihrem Schattendach, und die Weiden des Baches umgeben es.
23 Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.
Selbst wenn der Strom mächtig anschwillt, gerät es nicht in Unruhe: es bleibt wohlgemut, wenn auch ein Jordan gegen seinen Rachen andringt.
24 Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?
Wer will es von vorn packen, wer mit einem Fangseil ihm die Nase durchbohren?
