Jób 40

1 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:

2 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.

3 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:

4 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.

5 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.

6 Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:

7 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

8 Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?

9 Èili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?

10 Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.

11 Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.

12 Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.

13 Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.

14 A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.

15 Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.

16 Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.

17 Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.

18 Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.

19 Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.

20 Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.

21 V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.

22 Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.

23 Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.

24 Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?