Jób 4

1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Entonces Elifaz, el temanita, respondió,

2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

“Si alguien se aventura a hablar contigo, ¿te apenarás? Pero, ¿quién puede abstenerse de hablar?

3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

He aquí que has instruido a muchos, has fortalecido las manos débiles.

4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

Tus palabras han sostenido al que estaba cayendo, has hecho firmes las rodillas débiles.

5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

Pero ahora ha llegado a ti, y te desmayas. Te toca, y te sientes perturbado.

6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

¿No es tu piedad tu confianza? ¿No es la integridad de tus caminos tu esperanza?

7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

“¿Recuerdas, ahora, a quien pereció siendo inocente? ¿O dónde se cortó el montante?

8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

Según lo que he visto, los que aran la iniquidad y sembrar problemas, cosechar lo mismo.

9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

Por el soplo de Dios perecen. Por la explosión de su ira son consumidos.

10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

El rugido del león, y la voz del león feroz, los dientes de los jóvenes leones, están rotos.

11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

El viejo león perece por falta de presa. Los cachorros de la leona están dispersos por el mundo.

12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

“Ahora bien, una cosa me fue traída en secreto. Mi oído recibió un susurro de ella.

13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

En los pensamientos de las visiones de la noche, cuando el sueño profundo cae sobre los hombres,

14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

me invadió el miedo y el temblor, que hizo temblar todos mis huesos.

15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

Entonces un espíritu pasó ante mi rostro. El vello de mi carne se erizó.

16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

Se quedó quieto, pero no pude discernir su aspecto. Una forma estaba ante mis ojos. Silencio, luego escuché una voz que decía,

17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

“¿Será el hombre mortal más justo que Dios? ¿Puede un hombre ser más puro que su Creador?

18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

He aquí que no se fía de sus siervos. Acusa a sus ángeles de error.

19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

Cuánto más los que habitan en casas de barro, cuyos cimientos están en el polvo, ¡que son aplastados ante la polilla!

20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

Entre la mañana y la noche son destruidos. Perecen para siempre sin tener en cuenta nada.

21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.

¿No está la cuerda de su tienda arrancada dentro de ellos? Mueren, y eso sin sabiduría”.