Jób 4
1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Entonces Elifaz, el temanita, le respondió a Job
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
“¿Podría decir una palabra? No quiero molestarte, pero ¿quién podría callar y no responder?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
Ciertamente has alentado a mucha gente y has apoyado a los que son débiles.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
Tus consejos han ayudado a los que tropiezan para no caer, y has fortalecido a los que tienen las rodillas débiles.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
Pero ahora eres tú el que sufre y estás molesto.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
¿No fue tu reverencia a Dios lo que te dio confianza y tu integridad lo que te dio esperanza?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
Piénsalo: ¿desde cuándo mueren los inocentes? ¿Desde cuándo se destruye a la gente buena?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
¡Por lo que he visto, los mismos que plantan el mal y siembran problemas son quienes cosechan tales frutos!
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
Un soplo de Dios los destruye; una ráfaga de su cólera los aniquila.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
Los leones pueden rugir y gruñir, pero sus dientes se rompen.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
Hasta un león muere por falta de alimento, y las crías de la leona se dispersan.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
“Una palabra se acercó sigilosamente a mí; un susurro llegó a mi oído.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
Pensamientos inquietantes vinieron a mí en pesadillas, como cuando caes en un sueño profundo.
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
Me aterroricé y temblé; todos mis huesos se estremecieron.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
Entonces un soplo me rozó la cara y me puso la piel de gallina.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
Algo se detuvo, pero no pude ver su rostro. Mis ojos sólo podían distinguir una forma. Estaba totalmente silencioso, y entonces oí una voz:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
‘¿Puede alguien ser justo ante Dios? ¿Puede alguien ser puro ante su Creador?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
Si ni siquiera se fía de sus siervos y dice que sus ángeles se equivocan,
19 Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
¿cuánto más los que viven en estas casas de barro, cuyos cimientos se basan en el polvo, que se deshacen como la ropa por causa de la polilla?
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
Vivos por la mañana, muertos al anochecer. Mueren sin que nadie lo note.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Son como las cuerdas de una tienda de campaña, que se levantan y se derrumban con la muerte. Mueren sin sabiduría’”.
